Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Moje matka byla dvacet let v domově důchodců. Sama si to vyřídila, a nastoupila tam v 69 letech. Bydlela u nás tři týdny, když otec zemřel, a soužití bylo špatné. Byla hodně despotická. Nelíbilo se jí nic z toho, co děláme. V DD se znovu vdala, a byl pokoj. Vedla tam knihovnu, byla ve stravovací komisi, vyšívala a zpívala ve sboru. Bylo to lepší pro obě strany.

:-) Duch vnitřního života zpravidla exceluje svým závěrem, byť s celoživotní ušlechtilostí zatřepe běžná mozková příhoda :-) Jaký život, takový konec a popasujete s tím i řidiče a spolujezdce jako oběti autonehody :-)

V našem rodě měli předkové štěstí. Babička soběstatčná, dožila se 88 let, mamka soběstačná, 89 let, zemřela, když si připravovala oběd, táta 91 let. Nikdo u nás nikdy nebyl v domově důchodců, ani nemohoucí. Doufáme obě, že takové štěstí budeme mít i my dvě.

Dobrý úmysl napsat tento článek. Docela by mne zajímalo jak by stejný článek napsal člověk, který je odkázaný na tuto “pomoc”. Mamka mi vždy při návštěvách říká: “ počkej až to přijde na tebe, jsem zvědavá jak ti bude”. A já ji říkám, neboj mami, s tím si nedělej starosti. Já se teď moc dobře rozhližím co a jak se děje a řeší kolem téhle tématiky. Je pomoc a “pomoc”. Stát pomáhá jak uzná za vhodné. Neříkám, ze si toho nevážím ale prostě nebere se ohled na to, co staří lidé chtějí. Já teď dceři nepomůžu s dětmi když potřebuje ( protože musím ještě makat) a pak mám od ni přijímat pomoc až budu potrebovat? To bych se asi propadla :-(

K požádání o pomoc by člověk ze své podstaty měl dospět sám, jinak nabízená (vnucovaná) pomoc je "cestou do pekla". Obzvláště je-li přijímána jako povinnost, plynoucí z oddacího listu.

Moje maminka je ve svém věku paličatá. Vzpomněl jsem si na její matku, mou babičku. byla fajn, ale jak se blížila devadesátka pomoc odmítala a vše negovala. Stejně jako dnes má máma. Bojím se, že budu v tradici pokračovat??? Je to dané? Jindra

Pomoc rodiny směrem k seniorovi musí být citlivá. Tady je slovíčko "musí" na místě. Zažila jsem v praxi, že nám rodina - už nevím, jestli to byla dcera nebo syn, ale to není podstatné - přivezla babičku na pobyt. Vyložili, dovedli do kanceláře a zmizeli. Paní vůbec nevěděla, o jde. Bylo jí řečeno, že jde jen na vyšetření k lékaři. Paní byla sice stará, ale dobře orientovaná a pohyblivá, nepotřebovala žádnou zvláštní dopomoc.