Můj seniorský den: Práce, která mi přináší radost
FOTO: Poskytnuto z archivu Rádia Čas

Můj seniorský den: Práce, která mi přináší radost

4. 5. 2024

Letos začalo jaro moc brzy, skoro v polovině února se začalo všechno zelenat, stromy se probouzely po slabém spánku, protože zima nebyla nic moc, a tak si příroda moc neodpočinula.

Já si sice přes zimu vždy odpočinu, ale jarem ožívám. A tak vám trochu popíši můj seniorský den, který je jeden jako druhý.

V důchodu jsem už 14 let a celkem jsem se těšila, dospím vše, co jsem nestihla naspat, odpočnu si a budu si užívat. Ale člověk míní a život mění. Už po pár měsících se mi začalo stýskat - po práci, po lidech, po dětech a takové „obyčejné zábavě“. Důchod nic moc, a tak jsem se rozhodla. Celý život jsem pracovala mezi lidmi a dětmi a teď mi něco takového začalo chybět. Projížděla jsem různé nabídky na brigádu, až mi jednou padla do oka ta na prodej zmrzliny. A protože jsem zmrzlinová, bylo rozhodnuto. Teď jenom, aby to vyšlo. A ono to opravdu vyšlo. Říkala jsem si, že to bude přilepšení k důchodu, abych mohla za dcerou do Anglie, a že tak na rok, dva… Jednalo se vždy o sezónu od dubna do konce září. To je přece paráda!

Můj mozek je takovou zvláštní části mého těla. Když ví, že musí, nebo ho čeká něco pěkného, zajímavého a příjemného, jede na plné obrátky a nehledí na čas, na počasí, ale prostě zavelí tělu a těší se na každý den. Bylo to tak v práci, ale i když jsem nastoupila na brigádu prodávat zmrzlinu. Každý rok můj mozek od března začíná dávat signál, že se blíží to krásné období a já se začínám budit tak, jako bych už měla jít prodávat. A tak jsem se letos opravdu začala už od poloviny února těšit, asi jako příroda, která už v únoru vypadala, že je jaro. Nemusíte mi to věřit, ale dokonce se mi zdávalo o zmrzlině. Prostě jsem se nemohla dočkat zahájení. Většinu dětí znám jmény a hodně také od narození.

Dopoledne bývají děti ve škole, a tak se zastaví třeba maminky s malými dětmi. Ty jsou nejlepšími zákazníky. V mezičase budu koukat na kavky, které se bojí holubů, ale také straky, které to holubům vracejí. Dopravu, když známí projíždějí a zamávají, lidi, co chodí nakupovat do Kauflandu. Většinou se známe od vidění, tak se pozdravíme, prohodíme pár slov, a i zmrzlinu si koupí. A tak trochu bilancuji a říkám si, že to je to pravé, co mě těší, baví, a hlavně nabíjí energií. Nemyslím na nějaké zdravotní problémy a už vůbec si je nepřipouštím.

Odpoledne to u stánku začne „bzučet“, děti chodí ze školy, rodiče z práce i s dětmi ze školky. A to teprve ožiji. Děti jsou bezprostřední, nedokážou se přetvařovat. Je zajímavé, jak rodiče na děti tlačí a snaží se je přesvědčit, která je lepší: „Tak jakou si dáš? Banánovou, meruňkovou, vanilkovou nebo míchanou? Vanilka s meruňkou nebo vanilkovou s banánem? Banán máš přece rád. Tak honem, honem ať nezdržujeme.“ Popohánějí děti a ty jsou zmatené. V tu chvíli rodiče zastavím, že se s dětmi potom klidně domluvím a nejdříve vyřešíme velikost, kolik zmrzlin bude a vyúčtujeme to. Potom se klidně kouknu na dítě a povídám: Tak co, jakou máš rád, vanilku, meruňku nebo banán?“ „Meruňku.“ Zní odpověď, bez jakéhokoli zdržení. „A dáš si čistou meruňku nebo s vanilkou?“ „Čistou.“ Rodiče si někdy neuvědomí, že ten malý dětský mozeček nepobere tolik informací najednou, a že se musí na ně pomaleji. Ti, kteří chodí delší dobu už to znají, a tak to nechávají přímo na mě.

Děti za mnou chodí moc rádi, a to mě těší. „Ahoj,“ „Ahoj, já si nejdu koupit zmrzlinu, ale přišel jsem tě jenom pozdravit.“ Přiběhl za mnou Šimonek. Maminka s tatínkem a sestřičkou stojí u cesty a čekají až se Šimonek vypovídá a vrátí. Zjistí ještě jakou mám zmrzlinu, rozloučíme se a utíká zpět za rodiči, s kterými se na dálku pozdravíme. Aďa přiběhne a už zdálky volá: „Čus bus autobus!“ Je to hyperaktivní klučina, kterého znám od narození, teď mu bylo pět let. Vždy si připravil pozdrav opačný než já a měl z toho velikou radost, když jsem řekla ahoj odpověděl čau. Já řekla čau tak on ahoj. Jednou jsem mu řekla "čus bus autobus", a to se mu tak zalíbilo, že i po půlroční pauze si to pamatuje. Ten pozdrav milovaly i mé děti.

Malá Laura (3 roky) přišla a povídá: „Ahoj, jednu malou míchanou zmrzlinu a fotku prosím.“  Tatínek se na ni podíval a říká, že se vyfotí až se vrátí Teo od babičky. Laura se na něj podívala a smutně prohlásila, „Tak jo.“ Přišla Lucka, romská dívka s mladším bráškou. Lucka má 8 let „Můžeme se s vámi vyfotit? Denis má dnes narozeniny.“ Znám celou rodinu, nejstaršímu Igorovi je 15. A protože vloni maminka s focením souhlasila, tak jsem s tím neměla problém ani dnes. Fotografování se stalo zdejším hitem a mou nástěnku obdivují všichni zákazníci. Žádnému dítěti nedokáži focení odmítnout a každé dítě ode mě dostane také fotografii na památku. Fotit se chtějí i někteří dospělí a ani těm neodmítám. Někteří vloží fotografii s příspěvkem na mé Zmrzlinové FB stránky, „Zmrzlina u Dany“ kterou jsem vloni vytvořila, aby si mě lidé našli, když nás odstavili od hlavního vchodu Kauflandu až na konec parkoviště. Pomohlo to, a tak se vrací stálí zákazníci, a dokonce se hlásí i dospělí, kteří ke mně chodili třeba před 10 léty. Fotky s dospělými se během sezóny zamění s fotkami dětí. Nástěnka není obrovská, ale vejde se mi tam skoro 50 fotek. Jediný dospělý, který má právo být na nástěnce, je Honza Gavelčík z Radia Čas, kde nosím vždy na zahájení a zakončení sezóny zmrzlinu v termo boxech. Radim Bednář s Honzou si mě už párkrát odchytili a udělali se mnou rozhovor, což mi také pomohlo, že si mě lidé našli.

A co z toho plyne? Můj seniorský den je přesně půl roku skoro stejný rok co rok, jen ty děti nějak rostou a já si připadám užitečná. Ráno vstanu, zacvičím si, posnídám a už spěchám do stánku, kde jsem za 5 minut. Denně 9 až 11 hodin jsou pro mě opravdu neúnavné. Přesto, že je každý den stejný, tak přesto je pokaždé jiný. Je to způsobeno příjemnými lidmi a hlavně dětmi, kteří jsou pro mě příjemným zpestřením dne různými příběhy a historkami. Rádi si se mnou povídají, nosí mi pampelišky a mají radost, když přivoním a kýchnu. I malými dárečky mě překvapí. Díky Zmrzlinové stránce, kde mám už přes 560 členů, vyhlašuji soutěž pro děti i dospělé. A výhra? Tou je zmrzlina, kterou výherce dostane zdarma, ale zaplatím ji já. Také na stránce najdete příspěvky od lidí, jsou tam fotky, mám tam i video s rozhovorem v Radiu Čas. Jedu opravdu na plné obrátky a maximálně spokojená. A únava? Ta se dostaví přibližně v polovině sezóny, ale vždy až doma, když zavřu za sebou dveře.

Tvrdím, že na stánku jedu na 105%, ale jakmile přijdu domů, tak jsem na 5%. Ještě stihnu zajet 20 minut na rotopedu a potom u televize spokojeně usínám. Hodně známých se ptá, jak to celého půl roku zvládám, ale stačí být přítomen nějakým milým setkáním s dětmi a já odpovídám: “A to je to, co mě zde drží a nabíjí.“ Také mívám pro děti akce, kde ti menší dostanou zvířátko z balonku nebo starší bonbon. A vidět radost v očích dětí nebo i těch deváťáků, když dostanou obyčejný bonbon, je pocit, který se nedá popsat. Můj organismus je už tak nastavený a na konci sezóny 30. září si mozek řekne, „A teď je konec.“ Prospím skoro dva dny a teprve potom mohu opět fungovat.

Jsem ale denně mezi lidmi i dětmi, a to je můj seniorský den, který se všemi příběhy a historkami by vydal na úsměvnou knížku. Vám jsem jich popsala jen pár.

Brigáda, kterou jsem plánovala na 1-2 roky se změnila na 12 let. A doufám, že to letos ještě neskončí.        

 

 

 

 

  

aktivní senioři Jarní soutěž 2024 práce
Hodnocení:
(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Zmrzlinu děti i většina dospěláků miluje a sympatická, milá zmrzlinářka je super bonus. Nedivím se, že vás mají rádi. :-)
Marie Ženatová
Prodávání zmrzlinky je skutečně nádherná práce. Také jsem ji jednu sezónu brigádnicky prodávala - a vidět ty rozzářené a radostně dychtivé oči jak dětí tak i u mnohých dospělých bylo neopakovatelné. Tak jako různé historky a milé příhody spojené s touto skutečně velmi zajímavou činností. Přeji vám ze srdce mnoho těch dalších nejmilejších setkání hlavně s vděčnými dětmi ♥
Jarmila Komberec Jakubcová
Dano vím jak máš ráda děti. To jsem poznala při setkání v Plzni, kdy jsi chovala německou holčičku u Boleveckého rybníka, která se na nás přišla podívat jak opékáme špekáčky z nedalekého kempu. Přeji ti, aby jsi ještě hodně let prodávala oblíbenou dětskou pochoutku - zmrzlinu.
Anna Potůčková
Dano já Tě velmi obdivuji. Že jsi si vzala brigádu v měsících, kdy mnozí z nás si užívají sluníčka, vody, výletů či výšlapů je hodno obdivu. Já osobně pokud bych brala nějaký přivýdělek, tak spíše na podzim a v zimě, kdy už moc na výlety či vycházky nechodím - mám ráda teplo domova. Tak at se Ti stále daří, jsi zdravá a má Tě každý rád.
Naděžda Špásová
Danuše, máš můj obdiv, tohle bych asi nedala. Nedivím se, že tě mají lidé rádi, protože nejsi žádný kakabus, ale příjemná, milá a hlavně hodná paní. Tak ti přeji, aby ti to vydrželo ve zdraví ještě hodně dlouho. :-)
Ingrid Hřebíčková
To je krásné, když vás práce tak naplňuje. Přeji vám, ať vám tato smysluplná práce vydrží minimálně dalších 12 let. Fotky skutečně od profesionálky. Děkuji.
Jana Kollinová
Máte můj obdiv.
Zuzana Pivcová
Jsi úžasná, pracovitá, optimistická a ještě stihneš jezdit do Londýna.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.