Táta versus máma aneb Člověk míní, osud mění

Paní Ingrid, moc krásný a smutný příběh. Jen bych podotknul k popisu fotografie. Patrně nemáte dědečka v náručí, ale on vás. Nejspíš by tam mělo být: "U dědečka v náručí"

Vždycky když se setkám s nějakým takovým příběhem, tak si říkám, do jaké míry vůbec můžeme ovlivnit svůj život? (na kolik asi procent?)

Velmi smutný příběh, ale máte jedna druhou. Jste úžasné,že jste odpustily.

Smutný příběh Vašeho dětství, ale snad i díky tomu jste se sestrou v pohodě a tu pohodu Vám přeji po celý Váš život. A souhlasím se Sonou, že v každé rodině něco je, o čem se mlčí a je v oné 13té komnatě uzamčeno.

Děkuji vám všem za empatii a vůbec za příspěvky. Mamka nám 3 roky před smrtí napsala omluvný dopis, že toho lituje, jak se chovala, že se už nedá nic dělat, tak ať aspoň přijmeme omluvu. Táta nás v dospělosti navštěvoval a prohlašoval, že ho to sežere. Tak jsme odpustily oběma.

Inko, díky za sdílení. Pohnutý život dvou sester, díky dvěma rozdílným lidem, kteří je zplodili. A myslím, že váš sesterský vztah je úžasný a máte svůj život takový, abyste se v něm cítily dobře. Život se skládá z mnoha radostí i špatných věcí. Já asi nikdy nedokáži otevřít svoji 13. komnatu.

V každé rodině je něco. Proto jsem si dlouho myslela, že jsem to v životě neměla vůbec lehké, abych nakonec pochopila, že jsem prožila velký úsek života, který mě pro současnost velmi posílil. A neb: "Co tě nezabije - to tě posílí." Nemohu své rodiče vinit z něčeho, co neuměli zvládnout lépe. Také v minulosti vidím řadu věcí, které bych dnes dělala jinak. Zda by to bylo lépe, nevím. :-) :-)

V některých rodinách to nemají děti úplně lehké.

Lidi maj mít “papíry” na všechno ale na výchovu dětí ne. Podle toho to pak vypadá :-) Docela si nedovedu představit, že by nás sourozence rodiče rozdělili a jedno v jaké době! Moc hezké rodinné fotky v článku.

Maminka byla moc krásná žena.