Obyčejný kapesník, řeklo by se

Hojně používám papírové kapesníky, ale vždy musím mít u sebe i látkový. Ale koupit dnes hezký látkový kapesník, který by nebyl jak z plechu je docela problém. Věrko, zajímavý článek, dobře napsaný, Ty to prostě umíš.

Zajímavý článek, díky. Já používám stále látkové kapesníky. V mládí jsme s mamkou byly zvyklé nechat si vyšít monogram na kapesníky. Ještě nějaké mám. měly jsme s mamkou stejný monogram. Papírové kapesníky mi vadí, šimrají mě v nose.

Látkové kapesníky mám docela ráda, ale papírové mohu také. V minulém stoleti se kapesníky vyráběly v závodech Milety ve vychodnich Čechách, osobně jsem poznala provoz v Miletě v Hoŕicích, byla jsem tam na praxi.

Hezký nápaditý článek. Nedám dopustit na látkové kapesníky, ráda je i vybírám a kupuji a dávám i dceři jako dárky. Žehlení kapesníků mi nevadí. Papírové mám jen do rezervy.

Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení.

Já to mám jak Zuzka, raději mám ty látkové a při velké rýmě používám látkovou dětskou plenu. Díky za zajímavou historii o kapesníku.

Papírové kapesníčky mohu použít, pokud nemám rýmu, tak na jedno smrknutí. Při rýmě jsem měla vždy látkové kapesníky a při velké rýmě, zvlášť doma na noc, jsem měla uchystané velké hadry, kterými jsem si při spánku na boku podkládala obličej. Bývaly to hrozné rýmy. Díky za zajímavý příspěvek. Historie různých předmětů mě vždy zajímá.

Hezký článek o kapesnících. Pamatuji si, jak jsme jako malé děti mnohdy našly kapesníček někde v trávě či na chodníku a chtěly jej zvednout a vzít si jej. Maminka však nedovolila, a vůbec se tomu dnes už nedivím.

Mám to stejně jako Blanka, používám papírové i látkové. Ty vyšívané z titulní fotky mám také. V některých zemích je opravdu smrkání nezdvořilé. Zažila jsem to v Jižní Koreji - dilema, jak si utřít nos a neurazit.

Tak to já musím mít neustále u sebe oboje, papírové i látkové. A přiznám se, že je mi příjemnější pořád ten látkový. Pěkný, zajímavý článek. Díky.