FOTO: Dana Straková

Pankrác, Servác a Bonifác

15. 5. 2024

Můj příběh rodina

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 17.5.2024 11:00

Nj, když je smůla, tak je pech. Ale pěkně jste se z toho vypsala, tak snad už je "lépěji". Jinak já na zmrzlíky moc nehřeším, tedy pokud nic nespáchají na vegetaci, protože jsme se na toho prostředního s bráchou narodili. A letos evidentně přišli zmrzlí muži dříve, a uvidíme, jestli nepřijdou nějací i později. I my měli letos lapálie s autem a se sekačkou.

Naděžda Špásová 15.5.2024 13:44

No, Dano, je u vás veselo. My jsme teď byli bez auta týden , neprošlo technickou. Jeden by neřek, jak je na autu závislej. Před chvílí ho manžel přivezl a už zase budeme jezdit. Už je po zmrzlých tak budete mít klid.

Jana Jurečková 15.5.2024 10:19

My auto nemáme. Jak vidím není to laciná záležitost. Díky za pěkný příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková