Je to jedna z mých oblíbených tras a mimo zimní období jsem si ji prošla několikrát. Letos to bylo v březnu, kdy příroda ještě více méně spala a pak znovu v květnu. Druhá varianta vycházky zářivě barevnou přírodou má samozřejmě větší kouzlo.
Výchozím bodem vycházky je vlaková zastávka Radejčín. Podle toho, z které strany přijedete, vystoupíte buď z vlaku nebo z autobusu. Od Teplic vlak, od Lovosic náhradní autobus, který už několik let objíždí koleje, zasypané při sesuvu půdy při stavbě dálnice D 8 nad Prackovicemi. Ať dorazíme tak či tak, u zastávky si najdeme žlutou značku. Ta nás povede až do Dubiček, kde přestoupíme na zelenou.
Na cestě loukami po chvíli spatříme rozhlednu Radejčín. Ta je volně přístupná a po vystoupání 98 kovových schodů se nám naskytne kruhový výhled na všechny strany. Na východě spatříme Říp, na západě hradbu Krušných hor. Po náležitém vychutnání výhledů se vydáme vstříc vyhlídkám tzv. přízemním.
První na řadě je vyhlídka Jaroslava Srby. Je opatřena lavičkou a je zde i pokus o vysekání porostů, leč ani tak není výhled nic moc. Nezdržujeme se a jdeme dál.
Ze značené cesty si uděláme odbočku po neznačené cestě na Výšinu královny Vilemíny. Vyhlídku tvoří v podstatě kupa kamení a při jejím hledání doporučuji dívat se do mapy.
Další vyhlídka je Doerellova a to je docela jiné kafe. Najdeme na ní lavičku a zde už doporučuji usednout a kochat se a kochat. Ono vám to stejně nedá, i kdybyste nechtěli. Je možné sestoupit ještě kousek na stráň pod lavičkou a otevře se ještě širší pohled, avšak opatrnosti tu kvůli strmému sešupu dolů není nazbyt.
Jako jediná přístupná autem je vyhlídka v Dubičkách. Zde u kostela sv. Barbory je i penzion s terasou a restaurací s možností oběda či jiného občerstvení. Motoristy je známá vyhlídka hojně využívána.
Za vsí při vstupu do lesa se rozloučíme se žlutou značkou a chytíme si zelenou. Ta nás dovede k vyhlídce Václava Krčila. Vede k ní dosti úzká pěšina, u které v květnu zářily rozkvetlé třemdavy.
Vrátíme se zpět na cestu a pokračujeme k vyhlídce Mlynářův kámen, někdy uváděné i jako Mlynářův kříž. Však velký kovový kříž k ní také neodmyslitelně patří. Dostaneme se k němu opět úzkou pěšinkou a nakonec přes lávku, naštěstí opatřenou zábradlím. Slabším povahám se možná lehce zatočí hlava. Výhled odtud na tok Labe je opravdu úchvatný a ač jsem si v březnu říkala, že sem už nepůjdu, v květnu jsem tam byla znovu ☺
A to je poslední vyhlídka na cestě z Radejčína do Dolních Zálezlů. Teď už nás čeká jen bonus v podobě vodopádu na Moravanském potoce a docela prudký sestup dolů k Labi nad potokem v hluboké rokli. V Dolních Zálezlech je zastávka vlaku na trati Praha-Děčín. V nohách, stejně jako já, budete mít 9 km a v duši spoustu příjemných dojmů.
