Eva Mužíková
13.6.2024 17:18
Hezký milý članek. Kdybych neměla papouška, asi bych se rouhodla pro néjakého kočičího "maséra".
Jarmila Komberec Jakubcová
10.6.2024 21:50
Moc hezké vyprávění. Moje milovaná kočička Polynka se uzdravila se smrtelné nemoci a nyní vše dohání. Je hravá a ráno mi nosí do postele plyšové myšky, všude je jí plno. Bohužel v posteli se mnou spát nechce. Nejraději v noci chodí do zimní zahrady, kde má veškerý servis včetně dvou škrabadel. Ráda spí ve výšce, kde má asi pocit bezpečí. Přeji kocourkovi Finnovi hodně kočičích radostí a lásky.
Ludmila Černá
10.6.2024 20:24
Hezky jste to napsala. Jo, naivně si myslíme, že máme doma mazlíčka. Houby, kočky si nás tak vycepují, že jim dobrovolně a nadšeně sloužíme. Tohle nepapá? Koupíme něco jiného. Budí nás? Nojo, milují nás a nemůžou bez nás být atd. Ale stejně na tom nic nezměníme, protože svět by byl bez nich smutný. Nevím jak vy, ale já bych dětem rozhodně netolerovala, aby mě ráno budily, škrábaly mi na dveře ložnice a v nestřeženém okamžiku kradly maso na řízky.
Petr Kymla
9.6.2024 10:43
Měli jsme kočičku z útulku, byla hodně bojácná a při pohlazení se jen krčila. Objevily se u mě problémy se žaludkem, kočička najednou začala chodit večer ke mě do postele , co nikdy předtím nedělala a vždy se mi uložila na břicho. Trvalo to asi dva roky a přes prognózy lékařů moje problémy odešly. Asi za rok se objevily problémy u kočičky a na veterině ji zjistili žaludeční vředy a doporučili "uspání", aby zbytečně netrpěla bylo jí 13 let.
Dagmar Vargová
9.6.2024 09:32
Moc hezké. U nás je to podobné. Kocour spává mezi mnou a manželem.
Hana Rypáčková
9.6.2024 07:33
Milé počtení.. Nikdo nechce spát samotný...
Zuzana Pivcová
8.6.2024 19:01
Můj někdejší zachráněný velký černý kocour chtěl spát mermomocí u mě v posteli, ale na mě byl moc těžký, tak jsem ho odsunula. Počkal, až usnu, a pak mi skočil na hlavu na polštář. Měla jsem kvůli krční páteři drahý ortopedický polštář. Kocour spal na tom polštáři a moje spadlá hlava se krčila vedle na prostěradle, než jsem se probudila.
Jana Jurečková
8.6.2024 19:00
Já mám doma také jednoho věrného přítele, jmenuje se Mikeš, může malými dvířky ven, ale nejraději je s námi doma. Nikdo nemůže pochopit pouto, které se mezi námi vytváří. Manžel někdy brble, že se žene v noci do postele, ale jak vidím nejsme sami. Díky za krásný příběh.
Marcela Pivcová
8.6.2024 18:24
Paní Zuzano, naše kočky také nejraději spí v mé posteli. Snad mají i dohodu, jak se budou v projevech náklonnosti střídat. Waldemar mi dá "dobrou noc", nechá se chvíli hladit a pak jde do pelíšku vedle mé postele. Babeta ho vystřídá - lehne si mi vedle nohou a u mě zůstane. Navíc se mnou cvičí jogu - prolézá okolo mě, takže mi brání v pohybu. Jsou to však skutečně domácí mazlíčkové, takže jim jsou většinou tyto projevy dovoleny.
Jiří Svoboda
8.6.2024 17:28
Myslím, že vám ty "noční můry" nelze než závidět.
Načíst starší příspěvky