„Rudé Právo každé ráno, nejčtenější a nejrozšířenější“
Určitě znáte tento úvodní slogan. Vzhledem k našemu seniorskému věku není třeba příliš vysvětlovat, o jaké noviny tu jde. A tak jen krátce. Jedná se o ústřední tiskový orgán Komunistické strany Československa, který měl propagovat, a také výrazně propagoval, tehdejší komunistický režim.
Měl jsem tehdy Ruďase docela rád. Byl totiž, z toho mála periodického tisku, který byl u nás tehdy povolen k vydávání, zdaleka největší. Po vzoru světových médií vycházel totiž, jako jediný v Československu, ve formátu A2.
Byla to fůra papíru, a kdo tehdy vytápěl byt a vařil na kamnech, neměl žádný problém s rozděláváním ohně. Nejdříve, ovšem, si rodina Ruďase prohlédla, jestli tam není, náhodou, něco zajímavého a nového. To se ale stávalo jen velmi zřídka. Vnitřní obsah nás moc nezajímal. Denní zprávy jsme odposlouchali z rádia, a tudíž jsme neměli ani chuť se hrabat ve velkoformátových novinách, které se i špatně držely. Matku se sestrou Ruďas nezajímal vůbec a já s otcem jsme si nejdříve pečlivě pročetli zadní stranu, kde byl sport. To jediné nás zajímalo. Teprve pak matka noviny složila a umístila je do stolku vedle kamen, aby je měla při ruce.
Kromě roztápění kamen posloužily noviny také velmi dobře i k pečlivému zabalení školních svačin. Kde by se tehdy vzaly igelitové sáčky! Rudé právo bylo, zkrátka, k použití víceúčelové, a tudíž velmi potřebné periodikum. A tak neobyčejně vysoký počet denního nákladu automaticky neznamenal vysoký počet dychtivých čtenářů.
I dnes sledujeme, jak velká je moc veřejnoprávních médií a jakou roli hrají v politických bitvách o možné voliče a veřejné mínění. Jen ta média už dnes nejsou většinově papírová, ale spíše umístěná na nejrůznější internetové portály a obrazovky televize, odkud se na nás line, kromě zábavy, i mnohočetná ideologická masáž. Holt, pokrok se nedá zastavit.
Má to ovšem, vedle svých nesporných předností, i jednu velkou nevýhodu. S takto prezentovanými informacemi se bohužel kamna roztopit nedají! Zlaté Rudé Právo.
