Jiří Svoboda
12.7.2024 11:26
Teď už jenom aby našel nový hezký domov a nestal se z něho znovu nešťastný tuláček.
Libuše Křapová
12.7.2024 10:44
Soňo, mám v úmyslu o útulku ještě něco napsat. Příhody psů i koček, o které se tam starají. Někteří lidé jsou ke zvířatům opravdu krutí.
Libuše Křapová
12.7.2024 10:42
Dášo, kocourek na tvém profilu je ten váš? Je krásný :-)
Libuše Křapová
12.7.2024 10:41
Zdenko, Baruška měl krásný klidný život plný lásky celých pět let! Díky za něj. Naše nejstarší kočka Bětuška má asi třináct. Také si nás našla sama. Kouzelný byl počátek jejího pobytu. Napřed jsem ji nakrmila, pak vlezla Ferdovi do pelíšku a odmítla se hnout. Ferda nešťastný z toho divného stvoření si šel tehdy k Františkovi pro pomoc, ale dostalo se mu vysvětlení, že si doma pořádek musí udělat sám. Tak si ho udělal. Vlezl do pelíšku ke kočce a od té doby v něm spali spolu :-)
Soňa Prachfeldová
12.7.2024 08:14
Tak čtu vždycky s radostí, že jsou lidé se srdcem na pravém místě a nenechají zvířátka napospas špatnému životu. Čtu i s lítostį, že jsou někteří lidé tak krutí, že živého tvora vyhodí jak odpad. Díky za dobré lidi, díky Libuško.
Dagmar Vargová
12.7.2024 07:17
Libuško, my jsme měli ostrého psa (zemřel loni v červenci), takže kocourek by na dvorku či zahradě určitě nepřežil :-(. Doma je naprosto spokojený. Dalšího psa už si pořizovat nechceme vzhledem k věku, taky by nás mohl přežít... kocoura by si vzal syn, ale psa určitě ne. Hlavně ať Tuláček najde domov! Však napíšeš, jak to dopadne :-).
Zdenka Jírová
12.7.2024 01:14
Byla jste úžasná, že jste kocourka nenechala osudu a našla mu sice zatím dočasný, ale kvalitní domov. Já jsem měla z útulku nádherného černobílého kocoura, kterému tam začali říkat Baruška, protože mysleli, že je kočka. Nechala jsem mu jeho neobvyklé jméno, slyšel na ně. Byl úžasný, okamžitě se skamarádil s domácí kočkou Luckou, měla jsem ho moc ráda. Bylo mu prý už 10 let, když ke mně přišel, před tím byl více měně na ulici. U mě byl moc spokojený, Žil ještě 5 let. Alespoň u mne prožil šťastné stáří. Je pochován u dcery na zahradě. Stále na něj myslím.
Libuše Křapová
11.7.2024 22:55
Díky za komentáře. Tuláčka je snadné mít rád :-) Je to prostě mazlivé zlatíčko. Dášo, naše kočičky byly až na poslední dvě (sestry) původně také koťata vyhozená z domu. Mají volný vstup na zahradu psími dvířky. Za ta leta, co tu bydlím, postupně vychytaly skoro všechny myši a hryzce v okolí. Jen hnědé slimáky chytatodmítají :-(
Dagmar Vargová
11.7.2024 21:58
Nádherný příběh a nádherný kocourek :-). Podobným způsobem se k nám zatoulal i náš kocour. Už u nás spokojeně žije pátý rok. Zrovna ho hladím, spí s námi :-). Máme ho jenom v domě, nikam ho nepouštíme, bojíme se o něho. Zřemě mu to nevadí, je vděčný, že našel domov.
Eva Mužíková
11.7.2024 21:22
Přestože příběh Tuláčka znám z Libščina vyprávěňí, ráda jsem si članek přečetla. Dokonce jsem shlédla i video z útulku, kde je vidět, jak už reaguje na jméno. Krásný kocourek a diky Libušce nezůstal na ulici.
Načíst starší příspěvky