Zuzana Pivcová
19.7.2024 19:21
Inko, když byla sestra Marcela celý rok v dětské léčebně a já byla sama (ve 4. třídě), také se mi zamlouvaly jako kamarádky dívky, které byly mým opakem, bez kontroly rodičů, žádné jedničkářky, prostě "živly". Přitom jsem měla rodiče vzorné, ale tatínek už hodně marodil a maminka musela do práce.
Jiří Dostal
13.7.2024 05:51
:-) :-) :-) A to jsem zrovna vzácnému panu Berkovi hlásil, že "Reklama je naše - šmejdi neprojdou" :-) :-) :-)
Zdenka Jírová
13.7.2024 00:16
To byl smutný příběh. Snad nakonec vše dopadlo lépe než začalo.
Ingrid Hřebíčková
12.7.2024 17:43
Děkuji vám všem za příspěvky. Paní Lenko K., po letech jsme si také říkaly, že to bylo na sociálku. Ale už je to všechno za námi. Mohlo to všechno dopadnout hůř. Ještě štěstí, že jsme se se vším se sestrou vyrovnaly . ČASEM.
Lenka Kočandrlová
12.7.2024 16:29
Ten příběh byl tedy divný,nechápu nezájem matky o dítě 11 let,to bylo na sociálku.
Soňa Prachfeldová
12.7.2024 15:37
To nebylo hezké dětství, ještě štěstí, že jsi nezapadla do špatné party a myslím milá Ingrid, že nyní žiješ, jak ty chceš a jak ti to vyhovuje. A vaše zvířátka, nejsou o samotě. Hodně štěstí a lásky přeji. ❤️
Jana Hošková
12.7.2024 15:11
Maminka ani babička tě nehledá...vlastně nikdo tě nehledá...bolí mne vždycky srdce, když čtu něco podobného. I když i já něco podobného v dětství zažívala,tak asi proto. Byla jsem jako dítě často sama. Jsem proto
typ, který je schopen kolem sebe soustředit všechny ty, kterým se děje nějaké příkoří a chtěla bych napravit to,co je nesprávné.Bohužel to ale nejde. Tak teď všechno,čeho se nedostávalo mně,dávám svým vnoučatům jako předtím jsem se ze všech sil snažila svým dětem.Snad se mi to daří a naše děti nepociťují žádnou újmu.
Jiří Dostal
12.7.2024 10:47
:-) Netřeba vysvětlovat, paní Hřebíčková, dialektologií jsem se musel zabývat a co píšete, vím, zájmeno jsem použil v zábavné dvojí vazbě, nikoliv jako kritickou narážku. V besedách se to na i60 krajovými roztomilostmi hemží, omlouvám se .... :-)
Anna Potůčková
12.7.2024 10:45
Pěkné počteníčko, ale smutné. To si ani nedokáži představit mít tak smutné dětství. Hlavně že už je lépe, že žijete své životy dle svých představ.
Ingrid Hřebíčková
12.7.2024 10:11
Pane Dostale To "mi" je žargón Pražáků. Dodnes, co bydlíme se sestrou na vesnici, nám každý, kdo nás pozná, říká, že jsme stále Pražačky. Je toho mnohem víc, co nás prozradí. Zdravím vás, přeji hezký den.
Načíst starší příspěvky