Ilustrační foto: Freepik

Rozvod

16. 7. 2024

Můj příběh rodina rozvod

Autor: Michaela Přibová

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 19.7.2024 00:32

Je to vždy smutné, sama jsem to zažila.

Zuzana Pivcová 18.7.2024 21:30

Když zemřel tatínek, byla to u nás, jako by polovina maminčiny bytosti zemřela s ním. Pro nás jako děti zase tohle nebylo lehké.

Ludmila Černá 16.7.2024 21:55

Smutné, když se lidi nedokážou rozumně domluvit. Vím, někdy je to hodně těžké. Taky jsem se rozváděla, manžel pil. Ale nikdy jsem ho před dcerami nepomlouvala a dobře jsem vycházela i s jeho ženou. Bohužel, od dcer se odstřihl sám. Ať byl jaký byl, k nim se choval vždy dobře a jeho nezájem je mrzel.

Jana Jurečková 16.7.2024 18:33

Také jsem se rozvedla v roce 1994, byly to ty nejhorší dny v mém životě. Holt život si s námi někdy škaredě pohraje.

Alena Velková 16.7.2024 16:59

Neměly jste se sestrou lehké dětství, ale příběh jste napsala krásně.

Michaela Přibová 16.7.2024 14:10

Děkuji za příspěvky. Ano, rodiče si nevybíráme, jaké štěstí, že si přátele vybíráme sami. Zapomněla jsem, kdo tuhle pravdu kdysi řekl. Ale minulost už svou neřeším.

Marie Seitlová 16.7.2024 13:58

Smutné, někdy se to nepovede a odnesou to děti.

Naděžda Špásová 16.7.2024 13:45

Ano je to smutné, moje, sestry a bratra dětství také nebylo to pravé ořechové. I když bratr byl na tom dobře, byl to hajzl, který směl všechno. Hádky u nás byly na denním pořádku. Ulevilo se mi až když jsem se osamostanila. Jak se říká, vždycky není posvícení.

Marie Měchurová 16.7.2024 09:28

Je to smutný příběh. Bohužel, rodiče si nevybíráme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (69 let): Manžel přepsal majetek na děti, teď litujeme

Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na dceru a syna. Souhlasila jsem. Jenže teď máme obavy, že to nebylo dobré rozhodnutí.

Redakce

Fanda - veselá kopa

Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla o svém životě.

Michaela Přibová

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová

I ještěrky mají karmu aneb vzpomínky na soužití s havětí všeho druhu

Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla nejmladším členem. Tatínek, právník, zabývající se – pro mě – velmi nudným oborem bytového práva, patrně pro zmíněnou úředničinu v sobě objevil jistý protipól.

Ami Zahradníčková