Letní móda na vesnici aneb jak snášeli letní horka děda s babičkou

Moc krásné vzpomínky. Děkuju.

I já děkuji za tuto milou vzpomínku. Také jsem si přesně tutu "krásnou idylku" užívala se svými rodiči jako paní Jitka C. ♥

Moc hezké vyprávění. Babičky ani dědečkové se nedožili mojí paměti, zato tuto "krásnou idylku" jsem žila in natura se svými rodiči. Stačí si vzpomenout jaké to bylo, když jsme v těch největších vedrech museli vázat obilí do snopů, stavět panáky, tak dnešní vedra, kdy si mohu lehnout na pohodlné lehátko do stínu stromu, jsou proti tomu procházkou růžovou zahradou :-) :-) O letních šatičkách s krátkými rukávky jsem si tehdy mohla nechat zdát, zato dnes si je užívám :-) :-)

Děkuji za hezké povídání. Nad fotkou jsem se trochu zamyslela nad tím, kolik let asi na ní mohlo babičce být? Sice v šátku, ale v obličeji je ještě docela mladá, ne?

Tak to bylo moc hezké!

ale prdlačky, taková vedra nebyla. taky vedro na vesnici není to samé jako vedlo ve městě.

Moc hezké vyprávění.

Krása ! Ráda jsem si zavzpomínala na skoro stejné zážitky.

Zcela tak jsem prožívala prázdniny na Klatovsku, všichni měli v létě mnoho práce na poli, jen my děti si užívaly, sice pomáhaly,ale tu dřina jsme neměly. Vozily jsme se na povozech s kravkami, když se sváželo obilí a seno, jinak vše, jak napsáno v článku. Před poutí se chodilo na maliny a borůvky s několika větry, my děti bandasky šlo se pěšky do vzdáleného lesa, zpátky se kýbly nesly na tyčích, otec a strýc na ramenou.Vecer se šlo prodat do výkupny,aby bylo na máslo a cukr na koláče.Zbytek kysal v nádobách s cukrem na zavařeninu a šťávu. Chlapi bílili chalupu vápnem a sokl byl štetkou malován tmavě modře, to jsme dělaly my, děti. Babička po večerech předla vlnu na kolovrátku, a to se povídalo a povídalo.....skromné, krásné, smysluplné a vzájemné, dnes to beru jako nádherný, neopakovatelný zážitek mého dětství....

Já jsem taky žádnou babičku a dědu nepoznala. Naši byli nejmladší, každý z pěti sourozenců a mě měli pozdě. Jezdila jsem jen na pionýrské tábory.