Noví kamarádi se ve vyšším věku hledají těžce. Často to neumíme

Ano, Češi jsou takový čumák studený, ale kdo se nechce uzavírat sám do sebe, cestu si najde. Nejlépe tam, kde jsou alespoň přibližné zájmy, pak se komunikace rozvine sama.

Protože cestuji převážně sama, často se dám do řeči s lidmi i skupinkami, třeba u pivka. A zapadnu, bavime se jako staří známi. I na tůře , jen nékdo zlostně a pokradmu na mne kouká.. Ale Eliška to vyžehlí..

Kdo má tu potřebu se s někým družit,tak je příležitost třeba v knihovně,na oslavách výročí školy, na výletech s klubem turistů....všude se dá dát s někým do hovoru,i ve vlaku,a možná si padnete navzájem do oka.

Jitko, naprosto souhlasím s tebou. Dokonce bych řekla, že když jsem se změnila a člověk se časem mění, tak přišli noví přátelé. S těmi dřívějšími jsme se bez výčitek svědomí a bez lítosti rozešly. A taky bych řekla, že jak žijeme se sestrou teď, se nám ani nesnilo.

Ještě dodávám, že mi noví přátelé přišli do života, aniž bych je o přátelství žádala. Přátelství je spontánní záležitost bez podmínek.

:-) :-) Asi jsem mimozemšťan :-) :-) V dětství jsem neměla ani jednu kamarádku, zřejmě to bylo tím, že způsob života naší rodiny byl naprosto odlišný od způsobu života rodin mých vrstevníků. Ani v dalším životě to nebylo lepší, ale jen do doby než jsem pochopila, že nejsem na nikom závislá. Je to moje osobní svoboda a za poslední rok mi do života přišlo tolik přátel o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Jaká jsem já, tak takoví lidé mi přicházejí do života ♥♥♥