Bude můj dnešní den všední?

Občas se vypravím do města,jedu autobusem a jdu pěšky,sednu si třeba na lavičku a poslouchám a vnímám a bavím se tím obyčejným životem. Naposledy koncem dubna jsem se dívala,jak parta chlapů odmontovává stožár s lampou pouličního osvětlení.přitom jsem se velmi pobavila,jak zápasili se zvedací plošinou,se stožárem,s vysypaným nářadím,jak kopal pán v hloubi základu a tak dále. kromě toho vedle stály 3 taxíky,tak jsem shlédla,co dělají pánové,když čekají na ryto,jak celou hodinu nic, a tak dále. ještě musím dodat,že bydlím na malinké vesnici,spíš osadě,kde za celý týden vlastně s nikým nemluvím,ani kolikrát živáčka nevidím.

Dějí se různé věci. Pokud se mě bezprostředně netýkají, nechávají mě v klidu, přesto mohu napsat vlastní názor na danou věc. K tomu "spratkovi"; - Už je to hodně dávno, byli jsme s prvním manželem na rekreaci v Mariánských Lázních. Podle zasedacího pořádku nám v jídelně určili místo u pětimístného stolu, na tu dobu, k postarším inteligentním rodičům s tříletým synkem. Ten chlapeček při jídle, s bezelstným pohledem do očí, manžela neustále kopal a čekal na jeho reakci. U třetího jídla dal manžel nenápadně obě ruce pod stůl, chytil kopající nožičku a udělal "ohýnek". Chlapeček jen lehce zbrunátněl a od toho okamžiku už manžela nekopnul.

To by pro mě bylo už moc, tolik zážitků v jednom "všedním" dni. Díky za vyprávění, každý by takový postřeh neměl.

Dobrý článek... Hláška "No, jsem nejenom pitomec, ale i blbec" je skvělá...

To byl docela pěkný den, určitě i k pobavení. Já hodnotit nebudu, nevím co.

Jano, nebudu hodnotit, to nechám na jiných. Ale přiznám se, že jsem článek, jak se říká, prečetla jednim dechem a nenudila jsem se.

Když jsem článek četla, připomnělo mi to podobné situace, které jsem také už prožila. Je dobré to brát s nadhledem.