Ze zápisníku starého muže: U lékaře

Říkala jsem si, že Karolina MUSÍ být u nás v Ostravě. A taky, že to MUSÍ být TO zdravotní středisko. Pacienti se hromadí, minuty, pak už i hodiny utíkají, a"pomoc" nepřichází. Mám podobnou nedávnou zkušenost, až na paní, která po vyčerpávajícím čekání s bolestí po nedávném ošetření tamtéž, byla nevybíravě odmítnuta a odkázána na "zítřek". Odcházela s pláčem. Co s tím ale uděláme???Zubaři jsou přece nedostatkové zboží, takže mnozí z toho těží. mm

Pane Zdeňku, u některých soukromých zařízení jsem poděkování právě za výběr jejich služeb četla. Ovšem u státního zařízení by nejspíš muselo stát: Poděkujte nám, že jsme vás vůbec přijali.

Doplním příběh o pokračování. Pacientka odešla a pak nahodile kontaktovala jednoho dentistu. Ujal se ji a byl to "PAN DENTISTA", ochotný a zručný. Pomohl, vyřešil problém k maximální spokojenosti. Jenom škoda, že už tam není, byl to starší pán na zástup a asi už nepracuje. A ještě z ciziny: "Děkujeme vám, že jste si vybrali právě naše zdravotní zařízení!" To zaznělo při odchodu v nedělní poledne po důkladném vyšetření a následném bezplatném ošetření drobného úrazu v jedné ze tři nemocnic v cizím velkoměstě. Jak rád bych se dožil podobného poděkování za návštěvu hrazenou moji pojišťovnou také i u nás doma.

Zažila jsem lékaře, který ošetřené pacienty pouštěl ven vedlejšími dveřmi, ale nové do ordinace nevolal. Lidé v čekárně zbytečně nadávali na pacienta vevnitř, který ve skutečnosti už byl dobrou čtvrthodinu pryč.

Tak se dostáváme do situace, jaká je v USA. Každý ví, že Valdemar Matuška po útěku do USA se vracel domů, tedy do Česka léčit. Vyplatilo se mu to, protože náklady na banální zákroky jsou v USA nepředstavitelné. V minulých dnech jsem zaslechl v ČRo informaci, že operace slepého střeva tam přijde na 2 miliony Kč, tedy to bez hypotéky nelze zvládnout samozřejmě pro obyčejného občana!

Jen se sebezapřením jdu k doktorovi,a to jen abych dostala papír na řízení auta.Kdyby toho nebylo,neviděli by mě tam nikdy. Nic mi není,abych vymetala ordinace a zabírala místo těm potřebným. Ze všeho nejvíc trpím,když jsem objednaná třeba půl roku někam, jsem tam raději deset minut předem, sedím v lepším případě a čekám a čekám a čekám....Nic se neděje,můj termín je pryč,uvnitř je slyšet hovory, nikdo nejde ven,ale dovnitř stále někoho volají - mě ne, a já mám tlak 250, vnitřně zuřím,že sestra třeba nevyjde a neřekne Nezlobte se,máme zpoždění,kdo je objednán na X hodinu,bude na řadě až za Y minut,děkuji. Když už se chci po hodině na ně zvysoka vy.... a odejít,tak konečně mne zavolají a pak se diví,že na ně nedělám cukrbliky.....Jo a ještě člověk vypadne jak cukrář asi tak za 20 min...ani ne,zatímco jiní tam kysají málem hodinu .

Jakékoliv srocení lékařů, navíc zubařů, u nás nehrozí. Široko daleko je jich míň než málo. To je důvod, proč by mě ani nenapadlo opustit čekárnu, byť bych tam musela strávit i několik hodin. A byla chych moc ráda, kdybych se ke kýženému ošetření pročekala. Váš článek mě pobavil, i když je víc smutný než veselý.

Jó zuby jsou svinstvo... Hlavně si je nesmí člověk nechat nezdůvodně vytrhávat, aby pak platil desítky tisíc za nové umělé coby dobrý byznys pro zubaře. Bohužel člověk neví, kde je pravda - zda je trhání opravdu třeba nebo jde jen o byznys zubaře?!?

Odešla bych v této situaci také, pokud by zákrok nebyl akutní a spěchala bych.

Bohužel pravdivý příběh ze života. Ale styl podání mne i pobavil.