FOTO: Dana Straková

Křižovatky života?

18. 11. 2024

Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem se životem spíš vznášela a létala si a ve vzduchu se přece o "křižovatkách" mluvit nedá.

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 životní postoj

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5.2 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Straková 21.11.2024 23:45

Děkuji všem a jednou tedy uvidíme :-)

Soňa Prachfeldová 20.11.2024 07:33

Ano, každého život je jedinečný a váš prožitý a prožívající taktéž. Jak psala Jana, jednou uvidíme.

Jana Šenbergerová 19.11.2024 15:05

Dano, mohu tě uklidnit. Slušný člověk už se může vrátit jen jako člověk (žena nebo muž), hodně pokročilý jako anděl strážný (ty fofry, co tu může mít, mu nezávidím). Dokonalí už se vracet nemusejí. :-)

Eva Mužíková 18.11.2024 21:46

Dano, hezké shrnutí. Posledni odstavec je milá tečka.

Jindra Hubačová 18.11.2024 15:52

Dano , hezké zamyšlení. Děkuji.

Vladislava Dejmková 18.11.2024 15:48

Také se pŕed křižovatkami pečlivě rozhlížím a mohu svůj život shrnout podobně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Moje životní křižovatky: byly tři

Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první zaměstnání, narození dětí, první maratón? Jo, ty všechny byly důležité a přinesly spoustu emocí. Ale pro mne jsou nejdůležitější, existenčně nejvýznamnější tři jiné.

Oldřich Čepelka

Diskuze

Diskuze slouží k vyjádření čtenářů. Jestli se jím článek líbil nebo naopak nelíbil. Jak to vidí oni…

Jindřich Berka

Něco nepochopitelného?

Ve většině povolání se celý život požaduje celoživotní vzdělávání. Vzhledem k rychlému rozvoji…

Marie Ženatová

Holčička

Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede. Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí vedle mě.Holčička se zjevně nudí a neví roupama coby. Nechce nabízený banán, nechce pít, nechce pusu od mámy, ani pusu od plyšového medvěda.

Iveta Tomčíková