Vánoční samota je pro někoho strašák, pro jiného radost

Líbí se mi diskuze k článku. Co senior, to jiné vnímání vánoční atmosféry. Je krásné uchovávat vánoční tradice, přesto nemusí být vánoční samota pro single seniory o nic víc tíživější nebo radostnější než kterékoliv jiné svátky nebo další všední den. Kouzlo Vánoc patří do časů dětství a "malin nezralých."

08:30 Náš tatínek byl varhaník, moje maličkost šlapala vzduch do varhanních měchů, maminka zpívala, bratři byli ministranti, tudíž církevní "masochizmus" mám už dávno za sebou :-) Nejsem pedagogicky vzdělaná, ani sečtělá, ale díky nelehké škole života vím, že nejsem génius ani idiot, jsem pouze "probuzená". Jak si to kdo přebere, není věc, kterou bych měla řešit :-) :-) Šťastné a veselé Vánoce přeji všem, bez rozdílu ♥♥♥

Mám hodinku čas do toho poledního zvonění... Chtěl bych se s Vámi podělit o jeden Štědrý večer. Bylo to někdy v polovině devadesátých let. Zrovna ten večer, kdy jsem nebyl s rodinou, ale ve službě. Po půlnoci jsem se vracel z kontroly. Celý večer padal prašan. Tlumil všechny kroky, zvuky... O půl noci z městečka zvon odbíjel dvanáctou. Vracel jsem se přes základnu na stanoviště. Uprostřed základny... najednou přestal padat sních. A na jednom místě se ,,otevřela" obloha. A v té mezeře zazářila hvězda. Já vím... jsem pragmatik, byla to náhoda, sorry blbost... Ale představte si to náhlé ticho. Prachový sníh .Někde z dálky kostelní zvon. A minuta? Dvě? ,,Otevřená" obloha s hvězdou. Poklekl jsem do toho sněhu a začal se modlit. Neuměl jsem to... prostě jsem mluvil k Bohu. Najednou jsem někoho cítil za sebou. Přes rameno... dozorčí... jakýsi desátník. ,, Pane kapitáne, děkuji Vám." Klečel za mnou. ,, Amen". Obloha se zatáhla a my jsme vstali a šli oba na své stanoviště. To podání ruky byl snad nejkrásnější vánoční dárek v mém životě. Bosna, Kosovo... dnes Ukrajina. Někdy ta podaná ruka může být opravdu tím nejvzácnějším dárkem.

Pane Pepo, to je krasné přiblížení Vašeho začátku Štědrého dne. Užívejte si ho s vaší čubinou plnými doušky. Také jsem dnes již dvakràt dosypávala krmení pro ptáčky. Koukám na to hemženi z tepla domova a je mi hezky.

Díky své bývalé profesi jsem zvyklý na Vánoce jak s rodinou tak sám podle služeb. No a dnes? V poledne jdu zazvonit do našeho kostelíka. Ve čtrnáct hodin se sejdeme na sousedské společné zpívání koled a od patnácti prohlídka stopadesát let starého betléma. No a betlémské světlo, které udržuji doma už od soboty. Děti rozzářené oči, tatíci ,,vyhnáni" z chrámu protože vytahují ,,placatice" a přejí si k Vánocům. Zavřu kostel. Večeře s čubinou, před tím ještě nasypání ptáčkům do krmítka. Stromeček nepotřebuji, stačí ozdobené větvičky do vázy. Po večeři sklenička dobrého vína a knížka. Letos je to Šikmý kostel od Karin Lednické. Myslím, že to byl Exupéry, který řekl, že ,,Duševně soběstačný je pouze génius, nebo idiot." Nevím jestli jsem jedno či druhé, ale i ty Vánoce mám... Prostě jsem sám a nejsem sám. Jak si to kdo přebere. Na závěr Vám všem přeji dnešní klidné prožití Štědrého dne ať už jste s rodinou nebo sami.

Chvilku se sejdu s dětmi. Bydlíme hodně blízko, stačí mi ten pocit a jsem za to celoročně ráda. Proto mi vůbec nevadí být doma s pohádkami, knížkami, vzpomínkami. Jen hromádky dárečků změní majitele. Jejich půjdou k nim, až si je tu rozbalí a ty své si od nich donesu zase odnesu sem. Pěkné svátky, děvčata!

Tak to jsme ve své samotě u štědrovečerního stolu štastné čtyři.

Souhlasím spani Caklovou. Mám klid, standardní večeři, umělý stromeček, kometu na okně, pejska a jsem spokojená.

Letos jsme s manželem odjeli na vánoční týden do lázní. Samozřejmě převažují dvojice, ale je tady i několik singl jedinců a myslím, že to je jedna z hezkých možností jak tyto dny strávit pokud nechce člověk zůstat sám doma.

Taky jsem sama. Neumím si představit, že bych si hrála s cizími lidmi na rodinu. Nijak mne to neobtěžuje ani netrápí. Jak píše paní Caklová, jaké si to udělám...