Tak jsem se v rámci předvánočního úklidu rozhodla, že postaru vybouchám běhouny, které mám v ložnici. Pěkně srolovat, vynést ven, bude to přece hračka. Malý kobereček hračka byl. Pak došlo na dlouhý běhoun a já zjistila, že to bude trochu složetější, síly nejsou jako za mlada. No ale podařilo se mi ho ven vynést, přehodit.
Bouchám, bouchám a přemýšlím. Vše opačně bude asi složitější, no uvidíme. Za mnou jde k popelnicím mladík, pozdraví, zdravím také a říkám si, jde vybírat popelnice, doufám, že nemá v batohu pistoli. Najednou mladík říká: nechcete pomoct? Podívám se na něho a poznávám nového obyvatele našeho paneláku, který tam nedávno koupil byt. Děkovala jsem, že ne, ale on, že mi koberec vybouchá a také mi ho odnese do bytu. Tak to mě nalákalo, bylo by po problému, se kterým jsem si lámala hlavu. On ten koberec přece jen byl těžký.
Mladík mi běhoun vybouchal, to byly rány, ne to moje šolichání. Stočil, vynesl do bytu a taky mi ho položil. Ještě jsme si popovídali, že měl vedle babičku. Já jsem ji velice dobře znala, říkal, že ji měl rád. A také jsme probrali, že je horolezec, živí se tím. Šikovný kluk a v tom samém duchu vychovává své dva kluky, s jedním jeho synem jsem se setkala ve výtahu a vím, že mě také zaujal. Devítiletý, milý klučina. Byla jsem potěšena počinem mladíka, který byl všímavý, jsem mu za tu pomoc vděčná.
