Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Marie Seitlová
30.11.2024 15:00
Vlaďko, moc pěkný článek, tak jako vždy. Ráda tvé články čtu. Krásně jsi zavzpomínala na mládí a profesní začátky. A dárek je úžasný, tak ať se vnoučatům líbí.
VANDA Blaškovič
30.11.2024 12:28
Vlaďko, moc hezký vánoční dárek! My jsme se na fakultě učili programovat v jazyce Fortran a dělali z programování zkoušku.To byl rok 1975. :-). Až nyní si uvědomuji, jak studium na Českém vysokém učení technickém bylo už tenkrát “moderní”. Jé, jak jsem ráda, že už ty zkoušky mám za sebou. Tvůj článek mne zavedl do pravěku! Děkuji!
Jiří Dostal
30.11.2024 11:58
:-) Pěkné, průlet jako záchrana opakovaným přistáním... :-)
Jaroslava Handlová
30.11.2024 11:25
Vlaďko, poděkuj i za nás čtenáře své sestřenici za ten dárek. Potěšilo mě, že jsi tu prázdnou knihu zaplnila tak zajímavou vzpomínkou na rozmanitá léta a prožitky Tvého života. Děkuji. Babičko, tak hezky vyprávěj i nadále - od Tebe se mohou přiučit nejen vnoučata, ale i mnozí dospělí. Díky.
Alena Velková
30.11.2024 10:44
Vlaďko, je to moc zajímavý příběh...knihu na sepsaní vzpomínek mám taky, ale ještě jsem do ní nenapsala ani čárku...snad se budu u tebe inspirovat.
Jan Zelenka
30.11.2024 10:28
Hezký příběh. Já se ve vzpomínkách rád vracím zpátky. Minulost formovala můj život a je se mnou neoddělitelně spojená. Napsal jsem tři vzpomínkové knihy a v mnoha glosách a fejetonech se vracím až do dětství. Žádné světlé zítřky mne nezajímají, protože nejsou.
Blanka Lazarová
30.11.2024 09:56
Vlaďko, pěkně jsi to napsala. Jako ostatně vždy. Kniha vzpomínek je moc dobrý nápad a hezký dárek pod stromeček :-)
Daniela Řeřichová
30.11.2024 09:49
Vlaďko, ráda čtu tvé pečlivě zpracované články. Vypadá to, že máme něco společného. Když jsem po ekonomce začala pracovat v Centrotexu, měli jsme ráno výuku cizích jazyků a „píchačky“ byly v 6 hodin. A kdysi v první ranní tramvaji jsem poznala kluka, s kterým jsem pak jezdila MHD 47 let a měli jsme také společné zájmy i profesi. Na rozdíl od tebe mi ale psaní rukou dělá problém a nikdo to po mně nepřečte. Ať se tvá knížka pro vnoučata všem líbí! :-)
Dagmar Vargová
30.11.2024 08:40
Díky za moc hezké a zajímavé vyprávění.
Miloslava Richterová
30.11.2024 08:08
Vlaďko, krásný článek a krásný příběh, díky za něj :-)
Načíst starší příspěvky