Všechny fotografie z archivu D. Řeřichové

Jak jsme si koupili radost - II. Čas sklizně

3. 12. 2024

hobby chaty a chalupy Můj příběh

Autor: Daniela Řeřichová

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 10.12.2024 17:22

Tak jsem se v klidu vrátila k Tvým dvěma nádherným článkům. Bohužel, život za nás často rozhodne jinak, ale vzpomínky, ty nám nikdy nevezme....

Elena Valeriánová 10.12.2024 06:49

U obou dílů úžasně krásné fotky ráje.

Elena Valeriánová 10.12.2024 06:41

Danielo, to už není seriál, to je jen život. Naplněný až po okraj, děkuji.

Irena Mertová 7.12.2024 14:37

Neuvěřitelné... :-)

Libuše Heulerová 6.12.2024 15:27

Danielo, krásné!!!!

Soňa Prachfeldová 6.12.2024 07:18

Danielo, srdce teskní, ale nezapomene, dokud tluče a je plné lásky. Nic se nedá vrátit, jen tu káru táhnout dál. ❤️

Alena Tollarová 5.12.2024 22:57

Danielo, děkuji za Tvoje vyznání. Prožili jste toho v chaloupce a kolem ní hodně, radostí i dřiny. Když se buduje s nadšením, i ta dřina je trochu menší a možná i radostná. Určitě jsi hodně přemýšlela, jestli ten krok učinit. Stalo se a vzpomínky Ti nikdo nevezme :)

Daniela Řeřichová 5.12.2024 21:03

Přátelé, moc děkuji za porozumění a slova jako pohlazení. :-)

Eva Mužíková 5.12.2024 19:41

Červená zástěrka a kytice lučních květů ve váze na stole, to jsou dvě z mnoha " třešniček na dortu".

Eva Mužíková 5.12.2024 19:36

Znovu si prohlížím ty nadherné fotky a tak nějak nechápu, jak jste dokázali vytvořit tolik krásných zákoutí. Kde jste na to vzali čas a hlavně silu. Ze všech fotek a slov na mne dýchá cit pro krásu, pro detaily které třeba jen v nepatrných maličkostech spolu dohromady vytvářejí " ráj na zemi." Děkuji Danielo.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jsem knihovnice a nestydím se za to

Nejsem jako knihkupec Vrána, co se ve filmu „Vrchní, prchni!“ hanbil na abiturientském večírku přiznat, že se vyučil knihkupcem a zůstal jím dosud.

Zdeňka Ortová

Češi jako národ chatařů vědí, jak zazimovat zahrady – podzim přináší krásné barvy, vůni hub a práce s přípravou zahrady na zimu

Poslední paprsky vykukují a my se připravujeme na to, že přestanou hřát. Podobně je na tom každá zahrádka, kterou si zvlášť Češi skutečně opečovávají. Fenomén zahrádkaření tak způsobuje, že Češi jsou odborníci na pěstování zeleniny, květin i ovocných stromů jako málokterý národ.

Redakce

Náš seniorský den aneb na ptáky jsme krátký

Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme již dávno dosáhli důchodového věku, ale stále ještě pracujeme, i když na zkrácený úvazek. Proč? Protože nás naše práce stále baví a naplňuje, zůstáváme v kontaktu s lidmi stejné profese a zároveň nás to občas donutí se naučit něco nového.

Vladislava Dejmková

Jak jsme si koupili radost - I. Čas setby

Krátce po padesátce jsme byli obdarováni vnoučaty. Vzhledem k tomu, že bydlení v činžáku a návštěvy…

Daniela Řeřichová

Urob si sám aneb když nebylo nic k mání

Jsem ročník 1957. Ráda vzpomínám na dobu mého dětství, kdy mi bylo asi 10 let. Moje babička sedávala se sousedkami na lavičce pod lípou, každá žena si přinesla s sebou košíček nebo nějakou taštičku a vytáhla klubíčka, jehlice, háčky nebo vyšívací bavlnky.

Eva Haltufová