Božka

Tak to mě velmi dojalo,moc pěkně napsané.Vzpomínka na kamarádku.

Eli, taky už jsou na věčnosti mé někdejší nejlepší kamarádky, je dobře, že jsi vzpomněla na svou kamarádku i takto veřejně, abychom si mohli všichni přečíst, co znamená lidský život a dobrý člověk, a nezaobírat se malichernostmi a nebýt nesnášenliví.

Eleno, vzpomínka na Božku z Tebe vytryskla jako pramínek. A v mé myslí vytryskl pramínek vzpomínek na moji maminku, která měla podobný osud s tím rozdílem, ve 36 letech byla vdova s těžce postiženou dcerou a mnou. Byla krásná jako filmová hvězda a její film se odehrával jen v kulisách starostí a zase starostí. Přestože bylo smutné, když sestra zemřela, i ona, stejně jako Božka, byla ráda, že ji mohla opatrovat až do konce. Život opravdu není peříčko. A Božka má Pavlínku zase pod svým křídlem :) RIP

Dalo by se napsat, že se jedná o jeden z mnoha lidských příběhů, kdy se matka stará s láskou o postižené ditě. To ano, ale málokdo by dokázal tento přiběh napsat tak citlivě jako Ty Eleno.

Eleno moc smutný článek. Mráz mě přejel po zádech. Tvá kamarádka Božka to opravdu lehké v životě neměla. Necht odpočívá v pokoji a myslím si, že v nebi má místo zajištěné.

To je smutné, pořád se ztrácí lidi. Snažím se poučit, jak čelit nemohoucnosti. Koho podpírat a o koho se opřít.. " Když jsi jediný , kdo může, tak musíš."

Eli, vehnala jsi mi slzy do očí. Tím o čem píšeš, ale i tím, jak o tom píšeš. Tak samozřejmě, a přesto s hlubokým citem. Ať je Božce země lehká a nebe otevřené.

Dojemná, krásná vzpomínka. My se před čtrnácti dny rozloučili se spolužákem. Bylo to nečekané a dost nás to vzalo...

Málokdo je tak statečný, jako máma postiženého dítěte.

Bohužel, život je často nemilosrdný. Je nutné se ale s tím smířit a žít.