Naděžda Špásová
2.1.2025 10:30
Odpustím prkotinu, ale pokud mi někdo ublížil tak, že mě to hodně zasáhlo, tak neodpouštím. Jde to se mnou celý život.
Jitka Caklová
2.1.2025 09:38
Omluva je přiznání vlastní chyby a pokud se mi "někdo" omlouvá, tak říkám: Mně se neomlouvej a pokud máš potřebu se omluvit, omluv se sám sobě a zároveň si odpusť, že sis něco takového ke mně dovolil/a.
Marie Macková
2.1.2025 08:00
"...odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům..." Snáz odpustíme, když si přiznáme, že ani my nejsme bez chyby. Odpustit, ale nemusí znamenat zapomenout. Pokud znám chyby druhého, je dobré být opatrný a chránit se před dalšími zraněními.
Jiří Dostal
2.1.2025 07:15
:-) Móda morálního přepychu a šlechetnosti ve stínech tušení a souvislostí následků vztahových křivd a podrazů; obtížné pochopit i napravovat... :-)
Jana Šenbergerová
2.1.2025 00:29
Kdesi jsem četla, že chybovat je lidské a odpouštět božské. Nemám potřebu nosit s sebou (často pouze domnělé) křivdy. Nejsou jen břemenem ublíženého, ale i ubližujícího, přestože si toho nemusí být vědom. Souhlasím s Eviným pohledem na věc. Proč si dělat ze života peklo? Nikdo tím nic nezíská, jenom ztratí.
Eva Mužíková
1.1.2025 16:18
Já nemám ráda napjaté mezilidské vztahy, několikrát jsem dokázala z těchto důvodů odpustit. Ono je dobré zamyslet se také nad tím, proč se druhá strana zachovala, tak jak se zachovala. Jeden přiklad za všechny. Manžel si našel o 13 let mladší ženu, rozvedli jsme se. Nyní se všichni scházime, syn s rodinou byl s nimi na společné dovolené, často si spolu telefonujeme , podporujeme se navzájem. A PROČ?? Nebylo to hned, ale došla jsem k poznání, že jsem v našem manželstvi byla taková ta vůdčí osobnost a to mu vadilo. Poznal jinou pokornější a bylo to. Takže nač se trápit zlobou, zkrátka život je kratký, tak vše zbytečné odložme sttanou. Já jsem to dokázala a jsme opravdu všichni dobrá parta.
Olga Škopánová
1.1.2025 14:17
Ne všichni lidé jsou podobně splachovací.
Lenka Kočandrlová
1.1.2025 14:00
Nestalo se mi nikdy,že bych měla něco někomu odpouštět. Vždy se dívám na lidi jako na omylné, dělající sem-tam něco dobrého nebo zase špatného.Nedělám si o nikom iluze.Spíš si některé ,co si o sobě moc myslí,představím,jak usilovně tlačí na WC - a jejich jakákoliv vznešenost je ta tam. Jsem realistická a skoro nic mne nevyvede z míry, máloco se mě dotkne,jsem spíš vždy nad věcí,nohama na zemi.
Olga Škopánová
1.1.2025 13:23
Ano a to je ta klíčová otázka co odpustit, protože každý cítí křivdy s jinou intenzitou a nikdo nechce být za hlupáka, který odpustil to co odpuštěno být nemělo.