FOTO: Dana Straková

Teplo domova

22. 12. 2024

bydlení Můj příběh rodina

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Straková 24.12.2024 07:28

Děkuji všem za milé komentáře a na oplátku všem přeji krásné a klidné Vánoce.

Soňa Prachfeldová 23.12.2024 18:18

Dano, ale práce zastaneš za dva a ještě s humorem napíšeš. Dobrý...

Miloslava Richterová 22.12.2024 23:02

Paní Dano, tak to jste mě uklidnila:-) ale jestli ono nejde o nějakou nadsázku, literární:-)

Eva Mužíková 22.12.2024 20:09

Danko, takže kuřecí vejškrabek se stále drží. Škoda že zůstal sám. Hezky se Tvé články čtou, příběhy " z vesnice" v Tvém podání přimo hltám. Kachlová kamna dávají už jen při pohledu na ně pocit tepla.

Dana Straková 22.12.2024 14:40

To Vás paní Richterová mrzet opravdu nemusí, ale děkuji za účast :-) Už jsem to určitě někdy psala, že dědečka (tedy mého manžela, kterému tak říkáme od té doby, co se nám narodil náš první a jediný vnuk) musí člověk buď milovat, a nebo nenávidět. Nic jiného mezi tím není možné. No a já jsem ještě pořád v té fázi "BUĎ", ale jestli někdy přijde to "A NEBO", to teprve bude tóčo. Válka Rooseových bude proti tomu slabej odvar.

Miloslava Richterová 22.12.2024 13:14

S tím vaším dědečkem mě to vážně mrzí :-)

Martina Růžičková 22.12.2024 12:40

Taky jsem se pobavila. Díky :-)

Jana Kollinová 22.12.2024 12:32

Příjemné čtení, pro některé hektickém ,předvánočním čase

Zpět na homepage Zpět na článek

Není pořád jenom veselo

Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda píšu si, ale jenom pro sebe.

Dana Straková

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová