Dana Divišová
4.1.2025 11:42
Smutná doba, ve které rozhodovala rudá knížka. Doufám, že podobnou nezažijeme.
Libuše Křapová
4.1.2025 11:34
Krásný příběh o ženě s andělským srdcem:-)
Dana Divišová
4.1.2025 11:33
Sice anděla jsme za sebou neměli, ale když moje dcera v roce 1992 dělala zkoušky na hotelovou školu, přišlo nám také vyrozumění, že se na školu nedostala. Dcera byla nešťastná, byla premiantkou třídy a říkala, že přijímačky měla dobře. Nedalo mi to a do školy jsem zavolala. Co se nestalo, přišel dopis se stejným původním datem a omluvou, že test byl nedostatečně vyhodnocen a že je přijata......
Naděžda Špásová
4.1.2025 11:31
Já jsem z vesnice, naši byli úplně obyčejní, do politiky se nepletli a já jsem si v podstatě všechno zařídila sama. V Praze se mi líbilo, mám na ní spoustu vzpomínek. Je dobře, že se to vaší Terezce povedlo, naše Terezka je taky šikovná, umí jazyky a pracuje na celní správě. Tak ať mají ta naše děvčata v životě jen radost a štěstí.
Alena Velková
4.1.2025 11:18
Úplně mi přeběhl mráz po zádech při vzpomínce na tu šílenou dobu...Při přijímačkách na gympl mi taky chyběly body za angažovanost, ale zkoušky jsem udělala dobře, takže mě nakonec přijali, ale nesměla jsem chodit na angličtinu, jen na němčinu. Na studium na VŠ jsem dostala povolení jít studovat jen na ČVUT nebo VŠCHT... mysleli, že to stejně nedám. Já jsem se zatvrdila, že tu radost bolševikovi neudělám a tu chemii jsem celkem v pohodě vystudovala. Měla jsem tam rozdělanou docela dobrou vědeckou práci, takže si mě pan docent chtěl nechat na katedře i po skončení školy na dva roky na stáži. Nikdy nezapomenu, jak se mi úplně zdrcený omlouval, že přišlo zamítnutí shora pro můj kádrový posudek... A to, že mě pak po škole nikde nepřijali do zaměstnání na místo odpovídající mé kvalifikaci, to byla zas další kapitola...a jak už napsala přede mnou paní Škopánková, je neuvěřitelné, že se po téhle době stále někomu stýská.
Jan Zelenka
4.1.2025 11:05
Moc hezký a pozitivní příběh.
Daniela Řeřichová
4.1.2025 11:02
Je moc dobře, že talentovaná Terezka našla svého anděla. Mnohé děti takové štěstí v tom zločineckém systému neměly a musely se podřídit aroganci moci. Jsem ráda, že moje vnoučata si budou svůj život řídit sama.
Soňa Prachfeldová
4.1.2025 10:42
Ano Zuzano, souhlasím, také to tak cítím.
Zuzana Zajícová
4.1.2025 10:27
Jitko, pro vás je štěstím být bez vzdělání, mě dodnes mrzí, že nejsem víc vzdělaná...
Marcela Kapounová
4.1.2025 10:04
Normalizace a místo anděla to byl rudý ďábel.
Načíst starší příspěvky