Všechny fotografie: Dana Straková

Cesta za kulturou

11. 1. 2025

Můj příběh rodina vztahy a sex

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 11.1.2025 12:14

Hezký příběh vtipně napsaný. S autem mám podobné problémy. V současné době parkuji na vyhrazeném místě, teplou garáž jsem přenechala snaše, která vozí každé ráno děti do školy a přeci jí nenechám škrábat auto každé ráno když je ledovka. Jezdím každé ráno v zimě do práce až na 10 hodinu.

Jana Kollinová 11.1.2025 12:11

Určitě jste si dobře vybrala :-) Váš smysl pro nadsázku a něžný humor je toho důkazem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová

Neříkají mě tati a dědo, přesto je mám rád

Je to velmi dávno. Skoro 45 let, kdy jsem se musel ženit. Bylo mi kolem 25 let. Tenkrát jsem měl…

Jindřich Berka

Kůzle a šumák v mém životě

Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.

Oldřich Čepelka

Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka

Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.

Zdenka Jírová