Může stáří přinést štěstí? Ano, ale rozhodně ne všem

Může. Ale nemusí.....

12.1.2025 vstoupilo Pluto na 20 let do Vodnáře. Jsem ráda, že jsem se tohoto období dožila :-) :-) Kdo umí, umí, kdo neumí č....", třeba i jen, být šťastný.

aHA. a CO tedy dál. Je to asi jako když nám bylo náct a začínali jsme. Teď zase znova začínáme cosi, další etapu. Mně tedy nenaplňuje, když krmím ptáky nebo kočky. ... potřebuju se potkávat. Sdílet. Vymýšlet další plány, prostě nebýt na jednom místě.

Myslím, že člověk nemůže být pořád jen šťastný, důležité je nebýt nešťastný a pokud to jenom trochu jde, radovat se z každého dne. Potom může být i stáří hezkým obdobím života, i když já za sebe osobně prohlašuji, že to nejhorší, co mi život přinesl je stáří... Ale já se nedám!!!

Člověk se může na stará kolena cítit šťastně třebas jen proto,že ho nic nebolí,má svůj poklidný domov, ví,že děti se mají docela dobře... Stačí se podívat na krmítko,obsazené krásnými ptáčky a hned je vše takové sváteční.

Co je štěstí? Muška jenom zlatá. Já osobně jsem rád, že jsem v aktivním životě středního věku ustál těžké krize - osobní (rozvod), finanční (děsivé ztráty na burze) a zdravotní (přežil jsem napadení pneumokokem již ve stadiu sepse organismu). To mne posílilo a poučilo, takže nyní v důchodu jsem bez problémů, za vodou a jen si užívám a dělám co chci , kdy chci a s kým chci. Každý den je krásný! Každý si zkrátka svůj život v důchodu připravuje sám a musí poznat, jakou úroveň (hladinu) si nastavit, aby se cítil šťastně.

Nejdepresivnější období kolem 40? Blbý střední věk?! Evidentně je to individuální, já v tomto věku byla nespokojenější se vším! Děti trochu odrostlé a tedy byl čas i na sebe a své koníčky, na kulturu, na kariéru, na cestování (i s dětmi), na kamarády. A nechyběla síla i elán vše a ještě něco navíc zvládnout s přehledem a elánem.

Myslím, že ve stáří často neseme ovoce toho, co se v mládí povedlo i nepovedlo. Zdravím počínaje a výší důchodu konče. Vlastně se celý život přizpůsobujeme měnící se situaci. Souhlasím s názory pana Čepelky, ten si umí poradit.

Pane Čepelko, nevím co Vás na mě tak irituje? Já jsem někdy někde napsala, že vzdělaní lidé nemohou být šťastní? Myslíte, že nevzdělaní lidé problémy a příležitosti nevidí? Od roku 1948 to jde "do kopru" a každý, vzdělaný či nevzdělaný, kdo se spoléhal, že stát se o něho postará od kolébky do hrobu, tak dnes beznadějně pláče. Dnes ani vzdělání žádnou jistotu nepřináší. Záviděla jsem z nerozumu, dnes vím, že nemám co závidět. I pro mě platí, že "Stáří není trest, ale je za odměnu. Mám dvě zdravé ruce, tak co víc si přát :-):-)

Nejdřív mé oblíbené aforismy a bonmoty (každý je námětem na samostatný článek): Ono stáří je celkem prima – teda… když nic nebolí… Každý den je krásný. Jen se někdy těžko vydýchává. Co si pamatovat pro různé situace ve stáří? Nebát se, že nemohu. Stáří není za trest, ale za odměnu. Ono taky nemuselo vůbec přijít. Co jiného má vlastně člověk ve stáří dělat než radost druhým? Mám se stále líp. Jen ten, kdo si nevěří, se má stále hůř. Tím posledním chci připomenout, že o svém štěstí rozhoduje vlastní hlava – někdo je naučený, že se má jen trápit, podezírat, závidět, hádat se a podobně, jiný se na svět, na lidi kolem sebe a hlavně na sebe dívá optimisticky, má elán a předpokládá, že většina ostatních lidí má dobré úmysly. (A Jitko, i vzdělaní lidé bývají šťastní. Jen vidí v životě víc problémů a příležitostí.)