Těším se do penze. Věta, která zní často, ale změnila význam

Je to tak, člověk něco plánuje ale skutečnost je jiná. Důchod je pro mě nedostižitelný, vzhledem ke zdraví. Že už ted nezvládám spoustu věcí, taky nevadí. Každý máme ten svůj pohár.

Přesně takové hloupé články, co nemají nic společného s realitou, píše do magazínu MF Dnes paní Scarlett Willková

..... remcat a také se to každému nelíbí. :-) :-)

:-) :-) Soňo, nic proti Tvému příspěvku, ale podobně jak napsala Blanka L., jaký si to kdo udělá, takový to má. Nikdo nikomu nic nezavinil. Já jsem za mlada byla mrzout, protože jsem neměla kamarádky, peníze na zábavu a musela pracovat. Naopak, teď se špatně nemám ani náhodou, tudíž ani nemám proč remcat.

Pracuji už 45 rok, 35 let žiji se zdravotně postiženou manželkou. Takže žádné možnosti si něco dát bokem. Poslední roky jdou klouby do háje v březnu mne čeká první endopoteza. Pak další. Do důchodu nesmím a nikdo mne nezamestna. Naštěstí současný zaměstnavatel mne drží i přes obrovský sníženou výkonnost. Takže já se do důchodu moc těším už jen proto že mám práce dost. Jsem pro to špatný? Jo jinak máme vymodlenou dceru a vnučky. Tek po nás něco zůstává.

Nikdo nevíme, jak na to budeme později. Důležité je zdraví, povaha, záliby. Je mi moc líto starých lidí, kteří sotva chodí, mluví o nemocích a jsou sami. To je pak smutné. Myslím, že důchodci se špatně nemají a kdo pořád remcá, tak byl určitě mrzout i za mlada.

Do důchodu jsem šla dobrovolně o dva roky dřív. S vědomím, že to bude mít finanční následky. Nemyslela jsem na to, co budu dělat; věděla jsem, že v zaměstnání už nechci být. Náročná práce moc nešla dohromady s péčí o maminku. Nelitovala jsem ani minutu. Po odchodu maminky do domova pro seniory jsem objevila tento portál, který mi zpříjemňuje volný čas. Se stářím se smiřuji a kladu na sebe přiměřené nároky.

Ne každý to má tak růžové, jako píší někteří pode mnou. Ale myslím, že platí " Jaký si to uděláš, takový to máš. " Ale samozřejmě dle svého zdravotního stavu a dle možností, ať už chtěných nebo náhle vzniklých, třeba nechtěných. Jsou tací, kteří s endoprotézami sportují a také tací, co jsou rádi, že chodí. Panu Berkovi přeji, ať se mu daří vše co dělá, co nejdéle. Ale je to velmi extrémní případ. A to stejně, jako když se někdo nesnaží a jen naříká. Prostě, jak se říká - "každýho boj". Tak ať se vám daří co můžete a máte rádi. :-)

Pro zdraví se také něco musí dělat. Hvězdiček mělo být pět.

Dvacet let našeho důchodového věku patří k moc hezké části našeho života. Děti jsou samostatné, a my můžeme cestovat a užívat si života s našimi vnuky. Na stáří jsme se pečlivě připravili.