Neviditelné sochy Jaume Plensa i Suñé

Jaume Plensa 2015, wikipedie

Tato, pro mě překvapivě něžná výstava, na níž je vstup zdarma, je až do poloviny února 2025 umístěna v Palmě na Placa Lljota v sídle Kulturního centra & Galerie umění Sa Ljota. Budova, která byla postavená v 15. století Guillem Sagrera, vypadá tak trochu jako hrad a kostel dohromady. Je považovaná za jednu z nejkrásnějších světských gotických památek ve Španělsku. Jaume Plensa je třetím umělcem, který zde od roku 2023 vystavuje svá díla.

002-neviditelne-sochy-jaume-plensa-sa-ljota-20241013-161234.jpg

Galerie Sa Lljota, foto Alena Velková

Vnitřní prostor galerie vyplňují „pouze“ dvě Plensovy vznášející se monumentální, ale zároveň až éterické sedmimetrové sochy, vyvolávající dojem, že jsou nadpozemské, vyrobené z nepolapitelné pavučiny. Ve skutečnosti jsou z nerezové oceli.

Invisible Laura a Invisible Rui Rui jsou obráceny obličeji k sobě a nabádají nás k tichu. Při pohledu na ně jsem měla pocit, že se stávám jejich součástí. A o to autorovi šlo: propojit vnitřní prostor a okolní venkovní svět, propojit starou architekturu a současné umění: "Je to projekt, ve kterém reflektuji duality světa. Dualitu těla a stínu, dne a noci, radosti a bolesti. Dualita všech našich snů stále čeká na to, až se zhmotní v odrazu zrcadla," uvádí umělec, kterého k dílu, jak jsem vyrozuměla, inspiroval i římský bůh Janus. "Janus byl božstvem se dvěma tvářemi: jednou hledící do minulosti a druhou do budoucnosti."

Foto Alena Velková

I když sice nevím, která ze soch je Laura, a která je Rui Rui, jedno vím jistě, že Jaume Plensa je jedním z nejzajímavějších sochařů současnosti, jehož tvorba stojí za vidění. Mnohé jeho objekty nalezly své trvalé místo na veřejných prostranstvích např. ve Španělsku, Francii, Japonsku, Anglii, Koreji, Německu, Kanadě, Holandsku a Spojených státech. Další lze spatřit na výstavách. Zjistila jsem, že letos, právě teď, probíhají ještě další dvě:

Musée de Valence - Art et Archéologie ve Francii uvádí do poloviny dubna kolem šedesáti umělcových děl na výstavě nazvané „Être là“, která je koncipována jako poetická cesta jeho kresbami, grafikou a sochami z bronzu, alabastru či oceli, které vznikly v posledních třiceti letech.

Foto official website: Jaume Plensa, www.museedevalence.fr

Dalších patnáct objektů mapujících Plensovu tvorbu od počátku 90. let minulého století do současnosti je možné spatřit až do začátku května na výstavě „Materia Interior“ v Espacio Fundación Telefónica v Madridu.

Foto official website: Jaume Plensa, espacio.fundaciontelefonica.com

Pro zajímavost ještě uvádím, že jednu jeho sochu pod názvem We bylo možné vidět i v Praze na náměstí Jana Palacha, kde byla umístěna během českého předsednictví EU v roce 2009. Byla vyřezaná laserem z kartáčované oceli, měřila 5 metrů a vážila 2700 kilogramů. Představovala tělo sedícího člověka vytvořené z písmen a znaků nejrůznějších jazyků. Abecedu využil Plensa jako metaforu, kterou chtěl vyjádřit svoji víru v mír a absolutní porozumění mezi všemi národy na celém světě: "Namixoval jsem písmena a znaky z celkem osmi zemí a kultur: latiny, hebrejštiny, arabštiny, ruštiny, hindštiny, řečtiny, čínštiny a japonštiny. Socha se jmenuje My a je to vlastně taková romantická představa, že jednoho dne budeme všichni jednotní. Jednou nebudou žádné hranice, jedinci nebudou rozlišovat, jaké jsou národnosti, protože budou především příslušníci lidstva.“

Hezké, že? Tak uvidíme…

009-neviditelne-sochy-jaume-plensa-praha2009-foto-karlosik.jpg