FOTO: Dana Straková

Blue Monday

22. 1. 2025

V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední holčičí. To už pak budu kluk? Je pravda, že když jsem si šla večer lehnout, tak jsem si zrovna říkala, že to snad ani není možné, že už jsem tak stará, vždyť si připadám jako holka,

glosa rodina

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 26.1.2025 06:22

♥♥♥

Dana Puchalská 23.1.2025 13:17

Článek má švih a spád... Četla jsem s chutí ale nějak jsem zapomněla se vyjádřit v diskuzi . Já to ale vedu... :-)

Zuzana Zajícová 23.1.2025 12:22

Všechno nejlepší k narozeninám a pochvala za moc hezký článek

Dana Straková 23.1.2025 08:17

Děkuji všem za milé příspěvky, jsem ráda, že vás baví moje články číst. Tenhle je od toho, co tady jsem devadesátýdevátý. Tak snad mě brzy něco úžasného napadne, abych vás pobavila ještě po sté :-)

Zuzana Pivcová 22.1.2025 21:18

Všechno nej, Dano, mě takhle kdysi zaskočila třicítka. No, a pak jsem s holčičím pocitem vydržela ještě docela dlouho.

Martina Růžičková 22.1.2025 20:17

Blahopřeji k narozeninám a děkuji za další prima čtení. :-)

Marie Seitlová 22.1.2025 18:00

Dano, přeji ještě jednou vše nej,nej,nej k narozeninám. Pěkně napsaný článek, ráda je čtu.

Alena Velková 22.1.2025 10:19

Dano, taky gratuluju a věř tomu, že holka budeš pořád, i bez Trumpa :-)

Jana Šenbergerová 22.1.2025 09:57

Jako vždy, nezklamala jste mě. Dodatečně vám přeji všechno nejlepší k narozeninám a ať vám chuť psát vydrží co nejdéle.

Jiří Dostal 22.1.2025 08:58

:-) Pěkný postřeh, ale budu to muset nahlásit Foltýnovi.... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Slova psaná do písku

Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách naznačil, že na bilancování mám ještě dost času. Tedy doufám, že mám.

Jan Zelenka

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová

Věřím, no, i když ....

Občas ke mně přijíždí na návštěvu dcera. Ta mladší. Píši mladší, i když má už 47. Ta starší má…

Jan Zelenka

Vyznání a přání

„Má mě rád, nemá mě rád…?“ pamatujete si, milé dámy, na tu dětskou říkanku, při které jste trhaly okvětní lístky kopretiny? A když vyšlo „Nemá mě rád“, tak jste vzaly jinou kopretinu a znovu jste trhaly, až vyšlo „Má mě rád“?

Zdeněk Hart