Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy

Nemyslím si, že by babička cokoliv vnucovala nebo se snažila o převýchovu. Prostě se jen snažila dostát se ctí tomu, čemu se v životě sama naučila. "Neprodala" svou zkušenost za přízeň vnoučete. Není hloupá.

Platon" Nevnucujte dětem své způsoby, neboť vaše děti byly stvořeny pro jinou dobu, než je ta vaše." Ale dítě musí plnit dané úkoly a dodržet domluvená pravidla.

Musí ho vychovávat rodiče. Zatím je to jen rozmazlené dítě.

A zazvonil zvonek a pohádky byl konec

Do výchovy svých vnoučat jejich rodičům nemluvím také. Jak si je vychovají, tak se pak oni i vůči nim zachovají. A protože tu mnohdy bývá u nás všech 6 vnoučat, je jasné že pokud se škorpí, tak je napomenu. A jsem ráda, že tu tak rádi jezdí. Ráda jim navařím i upeču, odměnou je mi pak jejich pochvala jak to či ono bylo dobré. V žádném případě nám nejsou na obtíž.

Také nemluvím do výchovy, nekritizuji, stejně by se to nezměnilo, ráda pomohu, pohlidam, když je zapotřebí,pak se zase věnuji svým zájmům. Když si vzpomenu na svoji babičku, ta mi neřekla jediné výchovné slovo a věřila mi. Sice dnes je to hodně jiné, ale v podstatě stejné.

Článek i reakce pod ním mi pomáhají k pochopení, proč stoupá počet dětí a mladých lidí, kteří potřebují odbornou péči. Dovolím si prorokovat, že za deset let budou chybět psychiatři nejen pro dětské pacienty, ale i pro jejich rodiče. Jsem v klidu, mne se to netýká :-)

Dneska rodiče přestali používat hlavu a rozum…Mám vnuka, je mu 13 měsíců a dcera ho má pořád v nosítku na břiše a spí společně ještě se starším bratrem v jedné posteli. Protože v kočárku a vlastní postýlce se jim orý nelíbilo… Nedávno zeptala: A do kolika jsme (se starším bratrem) spali s vámi v poseli? Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, na co se ptá… A pak jsem jí naprosto konsternovala informací, že každý měl nejprve svou dětskou postýlku, kde byli celkem v bezpečí, pokud jsem potřebovala něco nutného. Např. použití WC, kam si nosí dcera vnuka taktéž s sebou…

Článek má přesah do mnoha vztahů prarodičů a vnoučat. Vzhledem k tomu, že jsem už prababička, tak jsem období idealizace vnoučat zvládla tak jak jsem byla schopna a měla jsem to štěstí, že jsem s vnukem navázala bližší vztah i když to může být jen moje představa a vnuk to možná vnímá jinak, přesto je ochoten třeba i o půlnoci přijet pomoc řešit moje zdravotní problémy, což se už několikrát stalo. Pravnoučata jsou nádherné bytosti, ale musím přiznat, že poněkud z jiného světa a vůbec bych si nedovolila cokoliv doporučit, posoudit, poznamenat, pokud bych o to nebyla výslovně požádaná, ale stejně by to bylo něco z minulého tisíciletí a to doslova s ohledem a rok, který se píše. Ale zpět k článku. Poslední věta je nesprávně vnímaná realita vztahů. Naopak, buďte šťastni, že jste si včas uvědomili, že vaše vnouče patří do svého světa. Věnujte se sobě a ponechte jeho výchovu rodičům včetně sklizně výsledků jejich péče. Řešte jen to, co můžete ovlivnit a zkvalitnit váš společný seniorský život. Říká se "můj dům, má pravidla" a toho se držte.

Takové dítě bude jednoho dne mávat s rodiči jak s hadrem, jak nebude po jeho.Pak se jim možná rozsvítí,co ve výchově podělali ,ale ono už bude tak nějak pozdě......