Ale žít se musí, i když je to docela těžké. A protože nejsem typ člověka, co sedí s rukama v klíně a mám na starosti kromě manžela i psa, musím denně na nějakou tu procházku. Nejraději utíkáme do přírody, ale v městské zástavbě je to trochu problematické. Přesto už jsme si našli takové „své“ trasy. Jedna z nich je kolem Morávky, která pokračuje až pod frýdecký zámek, to už nás však doprovází hukot Ostravice. Další je do přilehlého Starého Města a nebo nově objevená trasa do čtvrti Nové Dvory-Vršavec, ale povídání o této lokalitě bych si nechala, s dovolením, na příště.
Město však skýtá i jiné možnosti poznávání. Frýdek-Místek je tak trochu zvláštní město, vzniklo 1. ledna 1943 sloučením slezského města Frýdku a moravského Místku (+ další tři obce) na soutoku řek Morávky a Ostravice. Řeka vlastně město půlí a my prozatím prozkoumáváme na svých toulkách Frýdek, ležící na pravém břehu řeky. Řeka je vlastně přirozenou hranicí mezi Slezskem a Moravou. Frýdek-Místek je přirozená metropole lašského regionu.
Fascinují mě historické budovy, které u nás doma nemáme, a tak chodím, obdivuji, kochám se a fotím. Třeba vilu, která stojí mezi markety Tesco a Billa, jejichž architektura opravdu nikoho nadchnout nemůže.
Secesní vila, které se dnes říká Sekerova vila, byla postavena v roce 1898 podle projektu stavitele Rudolfa Aulegka pro židovského továrníka Leopolda Neumanna, který spolu s bratrem postavil ve Frýdku textilní továrnu. V roce 1932 vilu koupili právníci bratři Sekerové, proto Sekerova vila.
Od roku 1950 sídlilo ve vile Lašské muzeum, v letech 1960-1992 zde byla okresní knihovna. Vila je v současnosti v soukromém vlastnictví.
Je sobota, nad městem se klene krásně modré únorové nebe a my se vydáváme na další průzkum města. Při jedné předešlé vycházce jsem si všimla kostelíku – a ten je naším dnešním cílem. Přicházíme do přilehlého parku a dozvídáme se z informační tabule, že se nacházíme v Komenského sadech. V jednom rohu stojí bílý kostelík, jedná se o pozdně renesanční stavbu ze 17. století. Kostel je zasvěcen sv. Joštovi. Přilehlý park je bývalý morový hřbitov, který se později stal městským hřbitovem, pohřbívalo se zde až do konce 19. století. Hřbitov byl zrušen ve dvacátém století a byla zde vybudována oáza klidu a odpočinku s fontánou a vývodem pitné vody uprostřed rušného města. Kostel od roku 2008 slouží pro bohoslužby pravoslavné církve.
Příběh Marlenky
Kostel sv. Jošta, má na střeše poutavou věžičku se dvěma zvonky. V polovině 90. let 20. století nechal kříž tehdy zchátralého kostela opravit podnikatel arménského původu Gevorg Avetisjan, kterému v té době zkrachovalo podnikání a byl v zoufalé finanční situaci. Doufal, že Bůh mu pomůže a skutečně se dočkal obratu ve své situaci. Jedná se o arménského podnikatele, který působí v České republice. Jeho nejznámějším produktem je medový dort Marlenka, vyráběný stejnojmennou firmou podle staroarménské rodinné receptury. (zdroj Wikipedia)
Doporučuji vaší pozornosti životní příběh tohoto muže, který si můžete přečíst po otevření tohoto odkazu.
Vždyť, kdo alespoň jednou v životě neochutnal lahodnou medovou pochoutku Marlenku?
Na Hlavní třídě nad Komenskými sady jsem uviděla krásnou bílou budovu na jejímž průčelí jsem si přečetla název Bezručova škola. Bohužel, žádné informace k historii budovy jsem nedohledala. A tak přikládám alespoň fotografii.
Pod kostelem sv. Jošta v Těšínské ulici je zrekonstruovaný dům sociálních služeb. Jedná se o činžovní dům pro seniory a postižené, který je zapsán na seznamu kulturních památek ČR.
