Ilustrační foto: Freepik

Taneční a můj první polibek

13. 3. 2025

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěž 2025

Autor: Ludmila Kučmerčíková,Ing.

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 15.3.2025 14:30

Paní Ludmilo, moc se mi Vaše vyprávění líbilo. V tanečních jsem měla také problémy. Hubená postava a přílišná ostýchavost nepřitahovaly. Když jsem pak šla se sestrou na mikulášskou, začal pro mě chodit jakýsi absolvent, který podle svého tvrzení působil v někdejším Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Já zcela nezkušená jsem se s ním šla na chvíli ven projít. Následovala bouře jeho zralých francouzských polibků, které mě tak vyděsily, že jsem utekla. Po přestávce už se ke mně nepřihlásil. Tak to jsem ještě netušila, co spadá pod "lásku". :-D

Vlastimila Kosorínová 14.3.2025 15:18

Moc hezký,

Vlastimila Kosorínová 14.3.2025 15:18

Moc hezký,

Miloslava Richterová 13.3.2025 20:43

Hezké :-)

Jan Zelenka 13.3.2025 18:09

Vzpomínky na taneční i na první randění jsou pěkné a nostalgické. Pěkně jste to napsala.

Eva Mužíková 13.3.2025 13:33

Paní Ludmilo, to je krásný přiběh. Úplně jse mne svým stylem psaní vtáhla do děje. Jak píšete nejste sama, psí parťák je mnohdy lepší, nežli špatný mužský. Pohlaďte pejska. Bertice

Jana Šenbergerová 13.3.2025 10:35

Nejenže se mi líbí, co jste napsala, ale také jak jste to napsala. Ano, hezké vzpomínky.

Dušan Brabec 13.3.2025 09:29

Hezké vzpomínky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Dopis nenarozenému dítěti

Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.

Michaela Přibová

Taneční hodiny

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Hana Rypáčková

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná

Takový malý rodinný propletenec

Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší protektorát. A taky se svou bandou dělali strašné voloviny.

Šárka Bayerová