Když se začaly nosit minisukně

Jó, minisukně, ty mě přivedly na kobereček k soudružce ředitelce SZŠ, a taky džíny "super rifle," pořízené za brigádu, dovolila mi, jako studentce zdrávky, jen máloco z mého šatníku ;-) S postavou i výškou modelky /a s jejím věkem tehdejšího odchodu do důchodu/, jsem jí byla trnem v oku ;-) :-D - v něčem zlaté časy, kdy jsem si ovšem neuvědomovala, že nemám proč mít mindráky ...

Moc hezký článek. Bohužel toto téma mě míjí, nikdy jsem žádné sukně (ani šaty) nenosila. I přesto jsem měla spoustu ctitelů a mám skvělého manžela :-). Tak nevím, že by zapracoval přirozený "sexepíl"??? :-)

To byla opravdu úsporná móda, ani mně se nevyhnula. Ale pravda je, že si jí každý dovolit nemohl. Teda mohl, ale ty konce...

Jojo, minisukně jsem nosila docela dlouho. Dle přátel a kluků kolem sebe jsem měla prý moc hezké nohy. Pravá je hezká dodnes, levá bohužel po rakovině mou vinou otekla a už tak zůstala. Mini se už dávno nenosí a i kdyby jo, tak už na to nemám věk. Sukně jsem si sama šila, mám oděvní průmku.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem je zařadila do svého šatníku. Nikdy jsem to nikterak nepřeháněla. Možná mě i trochu mrzí, že jsem připravila případné obdivovatele o příjemný zážitek. Dnes už není co obdivovat. Nicméně mlsným očím se nabízejí i jinačí "pamlsky". ;-)