Zajímavá rodinka. V minulosti si už snacha zjednala vrahy na tchýni. A pak jeden z jejích synků zlikvidoval vlastního bráchu. Už tušíte? No jasně - uškrcená tchýně byla Ludmila, vražedná snacha se jmenovala Drahomíra a její synci Václav a Boleslav. Oba budoucí knížata.
Zavraždění sv. Václava, iluminace z Gumpoldovy legendy (kolem roku 1000)
Boleslav s pochopitelným přízviskem Ukrutný měl několik dětí. Nejvíce se proslavily dvě. Pozdější kníže Boleslav Pobožný a Mlada, zakladatelka prvního kláštera v Čechách. Mezi nimi trochu zapadl Strachkvas. Dostal totálně ulítlé jméno, jelikož se narodil přímo o vražedné noci, kdy se z Václava sofistikovaně vyráběl světec.
Zmíněná hostina, neboli strašný kvas se odehrála v noci z 27. na 28. září roku 935 a skončila za ranního kuropění velice tragicky. Ukrutný Boleslav si následně své vlastní pokání zřejmě vyložil tak, že pykat by mohl jeho právě narozený syn. A tak na paměť hrůzného dne bratrovraždy pojmenoval mimino šíleným jménem a přislíbil je Bohu. Tedy rozhodl, že bude knězem.
Ptáte se, od koho tohle všechno vím? Především zmíněnou story popsal Kosmas ve své latinsky psané kronice. Strachkvas je v ní ovšem uveden jako Ztrahquaz a onen omílaný strašný kvas coby terribile convivium.
Kosmovo líčení pak staletí za staletím rozpitvávali a zkoumali mnozí velikáni (Balbín, Dobner, Dobrovský, Palacký, Pekař), historici a literární vědci. Nejdál z nich zřejmě došel dr. Dušan Třeštík, který propojil Kosmovo líčení s osudy možného Boleslavova syna. A proč se nějakým Strachkvasem všichni tak zabývali? Slyšte dál!
Jak rozhodl otec a nový kníže Boleslav I., tak se i dělo. Strachkvas byl už coby pachole předán do kláštera sv. Jimrama v Řezně. Věnoval se studiu a mniši ho trénovali na kněžské povolání. Kluk byl asi rád, protože když ho jako jinocha světili, mohl si konečně změnit jméno. Sliby pak složil coby Kristián.
A jsme u toho, proč všechny tak zajímal. Se vší pravděpodobností jde o autora slavné Kristiánovy legendy (992-994), sepsané v latině (Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius - Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho). Tahle legenda je základním kamenem veškerého líčení raných českých dějin. A hlavně pramenem pro všechny kroniky, které přišly potom.
A jak to bylo se Strachkvasem dál? Jako Kristián se měl stát pražským biskupem po Vojtěchovi. Uprostřed světícího aktu v Mohuči (995) ho ale popadl jakýsi třas a zemřel. Jeho těla se zmocnil ďábel a lomcoval s ním, až ho ulomcoval. Zhruba tak dí Kosmas.
Současná historie ale uvažuje o jiné verzi. Tedy, že Strachkvas tehdy vůbec neumřel. Že měl padoucnici. Asi uz od dětství, ale tutlalo se to. A prostě záchvat uprostřed ceremonie Kristiána natolik znemožnil, že byl jako kandidát na biskupa okamžitě odstaven. A že dožil v Břevnově v klášteře. Tam zemřel zřejmě roku 996.
Nebyli staří Čechové ani Němci moc dobře informováni. Epilepsie byla přece odjakživa posvátnou nemocí velikánů! Alexandrovi Velikému ani Juliu Caesarovi v jejich politických aktivitách vůbec nepřekážela. Ba i jejich okolí nemoc ctilo. Však to taky oba někam dotáhli.
Ale to víte - rané křesťanství. Jak vysvětlit v zapadlých Čechách koncem 10. století takové zmítání? Jedině posedlostí ďáblem...
Přesto ale - když to tak vezmeme kolem a kolem - naštěstí ani ten náš Strachkvas neskončil v úplném propadlišti dějin...
(Všechny ilustrační fotografie: Šárka Bayerová - přefoceno z knihy Kristiánova legenda, Vyšehrad 1978)
