Marta (73 let): Vdovy si mají pomáhat. Ale já už tomu nevěřím

oprava: ... si osobitost

Skvělý článek. Zachovejte i osobitost.

Chápu vás. Každý jsme jiný. Ale už jsme dost staré na to, abychom si vybíraly, s kým budeme trávit volný čas. Život je krátký, tak proč si ho otravovat ? Vdova nejsem, ale ráda si jen tak courám po lese nebo po městě sama. A zrovna tak ráda zajdu za kamarádkou a jsme schopné prokecat celé odpoledne. Samozřejmě po vzájemné dohodě. Kdyby manžel odešel, moc by mi chyběl. Ale určitě bych nevyhledávala takové kamarádky "na sdílení". Rozloučení s tím, koho máme rády, je potřeba si v klidu odžít. Někomu to trvá dlouho a potřebuje být sám se sebou. Držím palce.

Paní Marto, Váš příběh jsem přečetla jedním dechem. Rozumím tomu, jak vás musí chování vašich kamarádek rozrušovat, já bych totedynedala. Naštěstí mám 2 kamarádky, se kterými se ráda setkávám, ale obě moc dobře ví, jaké mám priority a také to, že se nemíním přizpůsobovat za každou cenu. Ani jedné, a to jsou naprosto odlišné typy. Vším - vzděláním, zájmy, zkušenostmi, stavem - jedna je vdova, má 3 vnoučata, druhá je noblesní, stále žije v manželství a sní o tom, že se dožije dlouhého života a bude stále v kondici, jakou má dnes. Samozřejmě bude stále pohledná, štíhlá a krásně oblečená. Přesto mě baví jejich odlišnost a vždy se na ně těším. Můžu je obě respektovat, ale musí to být oboustranné. Teď jsem přišla na to proč jsem s nimi pohodě - protože naše setkání trvá 2-3 hodiny. Netrávím s nimi několikadenní pobyty v přírodě, na to už nemám trpělivost. Přeci jenom jsme žily naprosto odlišně celý život a je to na nás dost znát. Tak se netrapte, třeba to nejsou správné kamarádky pro vás. Přeji vám, abyste potkala ženu, která by si vážila vaší společnosti a rozuměla vaší citlivé duši.

zdravim pani Marto po precteni vaseho pribehu mne napada jen jedna vec a to aby jste si nenechala vzit to svoje soukromi a zivotni vztah byvaleho manzelstvi ktere bylo pekne a nikdo nema pravo vam brat co to asi vy vite nejlip. Ty vase kamaradky / to asi nejsou kdyz se chovaji jako urvane z retezu kdyz jsi muzou uzivat a vyuzivat Vas timto zpusobem. Dost dobre o tom psala i pani Eva Kopecka a jsem stejneho nazoru jako ona,, Preji vam klid a pohodu do dalsiho ziti..

Možná jen obě známé byly "sociální inženýrky", které nemohou odolat druhého někam postrkovat, pořád povzbuzovat, trochu dirigovat. A Marta je prostě skromná introvertka, která to takhle nepotřebuje, ale nechce riskovat ztrátu svých kontaktů. Pravda je, že osamělost je strašlivá, ale o tom některé víte mnohem víc než já, který je taky introvert, ale kontakty s 13 dalšími v rodině má každou chvíli.

Ty ženy Vám chtěly pomoci a ulehčit vdovství, ale v životě je vždy něco za něco. Vy jste asi stále porovnávala, jestli do toho kamarádství nedáváte víc než ony, možná, že ano (jízdy autem), možná, že ne (váš pobyt na chatě), ale v přátelství, se to přece takhle nedá měřit, jinak to není přátelství, ale obchod. Jiná věc je, že jste si s nimi nerozuměla, vyvolávání duchů, stále mluvení o mrtvých manželích. Ano, je lepší vztah ukončit, když se v něm necítíte dobře.

Každý je jiný,co pro někoho je dobré,pro druhého je nepřijatelné. Paní Marta se nechala tahat za nohu,využívat, a ještě jí dámy za všechno " pěkně " poděkovaly. Já bych hned na začátku vše odmítla, lepší je být jakože sama,než trpět pod nátlakem rádobykamarádek.

Ony i letité kamarádky občas dokážou píchnout jako vosy, když to člověk nejmíň čeká. Asi to chce zůstat sama sebou a nesnažit se stylizovat sama sebe do role, která mi nesedne. Ať si každý nechá svoje rady. Jedni člověka ženou do další známosti, i když se na ni zdaleka necítí, další do aktivit nějakého klubu důchodců, kam chodit nechce, a podle třetích by měl pořádně truchlit a nikde se neukazovat. Jsme, jaké jsme. Každá to ohledně ztrát máme nastaveno jinak. Každá chceme žít svým životem, ve kterém se cítíme doma. Co je dobré pro jednu, nemusí být optimální pro druhou. Ale ani diametrálně odlišný přístup a povaha nebrání, aby si dvě rozuměly. Sejdou se na pokec jednou za čas, proberou cestování, pěstitelské úspěchy, děti. Zavzpomínají na školu, na známé, a pak si můžou jít po svém zase na pár týdnů. Popisovaný příběh je hlavně o využívání člověka člověkem. Přátelit se s někým jen pro to, aby mi dělal taxikáře na chatu zadarmo a ještě od něj ve finále chtít část na poplatky, je hodně ubohé. Pěkně děkuju.

Škoda, že paní Marta nemá žádné kamarádky "letité" - z dětství, ze školy, z práce, které by byly její "krevní skupina" a nespojovalo by je jen ovdovění, ty by jí byly jistě v těžkých chvílích oporou .. Spojení a "kamarádství" jen kvůli vdovství a rady "vdovy si mají pomáhat", vnucování tzv. pozitivního myšlení a aktivního přístupu k životu - to mi přijde pěkně "ujeté" ... Snad časem najde paní Marta spřízněnou duši, se kterou jí bude příjemně ...