Ilustrační foto: Daniela Lender Chaloupková

Děkuji osudu za prožité dny

20. 4. 2025

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Můj příběh rodina vzpomínky

Autor: Daniela Lender Chaloupková

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 23.4.2025 14:41

Silný příběh, "Hustý" kousek života.

Soňa Prachfeldová 22.4.2025 15:18

Ach jo, ta láska, radost i žal. Vše má svůj začátek i konec. A o tom je život.

Daniela Lender Chaloupková 21.4.2025 13:57

Všem moc děkuji za krásné komentáře a hodnocení :-)

Sylva Wiedel 21.4.2025 12:43

Moci hezky napsané. Ano, i takový je někdy život a nic s tím nenaděláme. Proto se snažme nic neodkládat a žít každý den tak, abychom si nemuseli nic vyčítat.

Eva Mužíková 20.4.2025 23:35

Danielo, takové přiběhy se čtou jednim dechem.

Jan Zelenka 20.4.2025 17:28

Krásný příběh.

Zuzana Pivcová 20.4.2025 11:46

Život, jak ho mnozí z nás znají.

Šárka Bayerová 20.4.2025 11:28

Ach jo... prostě život...

Dušan Brabec 20.4.2025 11:19

Pěkně píšete. Příjemná červená knihovna, tentokrát ovšem s ne moc šťastným koncem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Ach, ty krásné dny dětství

Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl nějaký ten kaz, dětství bylo zlatými časy a dnes už člověk vzpomíná jen na to hezké a milé.

Iveta Markusová

Takový malý rodinný propletenec

Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší protektorát. A taky se svou bandou dělali strašné voloviny.

Šárka Bayerová

Jak jsem nalezla důvěru v naši policii

Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát předvolaná k výslechu.

Zuzana Zajícová

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Tenkrát ve Studnicích u Hlinska

Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se narodila v Jasném Poli a dědeček ve Studnici, blízko Hlinska v Čechách. Pak se přestěhovali do Prahy a vzpomínky zůstaly jen ve vyprávěních.

Ami Zahradníčková