Šaty dělaj člověka?
FOTO: Vygenerováno pomocí AI

Šaty dělaj člověka?

27. 4. 2025

K autobusu zdáli přibíhala schvácená starší paní s kufrem. Mezi nádechy tiše lamentovala, proč se tak zbytečně vracela.

Žádná světla nesvítila, plyn neunikal, stěrače nestíraly – pardon, to je z jiného příběhu, zamčeno bylo snad na deset západů. Tedy, hlavní dveře na dvakrát dva, zbytek se týkal zásuvek s cennostmi a kliček na oknech. Už tak dávno nikam necestovala, že propadla naprosté panice. Ale na vnoučátka, vyrůstající stovky kilometrů daleko, na ty se moc těšila. Měla co nejdříve nahradit jejich onemocnělou mámu, svou snachu, tu, jenž jí před lety odloudila syna. Rázem zapomněla na zášť a vzepjala se v ní vlna soucitu, zodpovědnosti i babičkovské lásky a spěchala rodince v nouzi na pomoc.

Doma shledala všechno v pořádku. Ovšem poslední vhodný autobus ke všem ostatním přípojům, co ji dnes čekaly, vypadal k nezastižení. Nabírala zbytky dechu a Osudu se jí zželelo: „Nechám rozhodnout ostatní cestující. Ostatně, je to jejich čas.“ Postupně pošimral pozornost každého z nich.

„Stará bába! Proč nesedí doma?“ pomyslel si pán podobného věku. Takže nic. „A co vy, slečno?“ „Mně je to jedno,“ odfrkla Osudu vnadná dorostenka a pokračovala v ťukání duchaplné esemesky kamarádce. Něco ve smyslu, má-li si vzít na rande sukni či kalhoty a zda-li jít vůbec s Robertem nebo raději s tím úchylným, ale solventním Rostislavem. Zkusil to ještě jednou. Nevěděl, ač Osud, zda připojit bod k počkat či nepočkat. „Vodpal!“ utřela ho rázně, lakonicky a výmluvně.

„No počkej! Na dnešní večer ti uchystám pěknej trapas. A je mi jedno, jestli ho absolvuješ v sukni nebo v kalhotách. Každopádně se Robertovi i Rostislavovi budeš už jen vyhýbat!“

Ostatní ženy, byť různých věkových kategorií, zaprosily Osud, nechť řidič na paní počká. Dovedly se vcítit. Ovšem pánové se vesměs projevili jako poťouchlíci a většině z nich prošlo hlavou taktéž něco o staré bábě, co má sedět doma.

Nakonec jediný hlas měl rozhodnout, zda paní dnes odcestuje nebo ji snad, nedej Bože, sklátí mrtvice. Osud se rozhlédl, koho že se ještě nezeptal. „A jé! Tak to ta nebožačka (nebo už snad nebožka?) nemá šanci.“ Na nejzadnějším sedadle autobusu podřimoval ošuntělý mladík s okovaným obočím. Na hlavě uprášené dredy, na krku zavěšená sluchátka, džíny, co zřejmě nebyly nikdy představeny žádnému pracímu prášku, zastrčené do vysokých ublácených opřezkovaných bagančat. Osud do něj nesměle lehounce strčil a tak tak uskočil. Mladík vykulil oči a okamžitě zhodnotil situaci vystartováním směrem k řidiči, řadícímu už jedničku. „Promiňte, prosím, mohl byste ještě momentíček posečkat na tu starší dámu s kufrem? Evidentně jí na tomto spoji hodně záleží! Jste hodný, pane řidiči. Jistě vás Osud za to odmění.“

Oněmělý řidič ještě chvíli lapal po dechu a zatím, co se paní úlevně uvelebila a dech už popadla, nevěřícně na sebe s Osudem koukali a chvíli přemýšleli o té odměně. „No tak už jeď!“ pobídl Osud řidiče rozmrzele. Jak potrestat všechny ty zlomyslníky, s tím si hlavu nelámal. V nástrahách byl mistr nad mistry. Ovšem, jak se zavděčit někomu tak nevděčnému, jako je člověk, který, když je teplo, řekne: „Fuj, to je ale vedro!“ a když je zima, tak je „odporná zima,“ když prší, tak je „psí počasí“ a když je sucho, tak je „zatracený sucho a všude prachu a nezaprší a nezaprší…“

Dodnes ten řidič jezdí s ukřivděným pocitem, že se na něj Osud s odměnou stejně vykašlal, jelikož mu nic jako mimořádná odměna nepřišlo, ať se chudák Osud snažil jak snažil.

Ani žádný „happyend“ z toho tehdy nevyplynul. Nikdo se nezastyděl, nikdo nezměnil názor na dredatý mladíky s okovaným obočím. Jen paní s kufrem poděkovala řidiči a možná i Osudu a mladíkovi s dredy … už ne, přesto, že jí to jiná paní pošeptala, jak se jí uctivě zastal. Bála se na něj byť jen podívat.

Holt – je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka.

 

 

 

osud povídka společnost
Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarka Jendrisková
Co to vlastně znamená, že šaty dělají člověka ? Oblečení určitě mnohé napoví : zda člověk o sebe dbá či ne, zda je majetný či ne, zda má vkus nebo ne, zda je nekonvenční nebo konzervativní, a tak bychom mohli pokračovat... Ale zda je to člověk empatický, citlivý s ochotou pomoci ? To skutečně z oblečení nepoznáme. A ti starší poťouchlí pánové, co o svých vrstevnicích mluví jako o starých bábách ? Ti ať se nad sebou zamyslí. Pěkný článek, Ivo.
Daniela Lender Chaloupková
Velice pěkné ... Co do zkušeností, mám to podobně jako p. Přibová. Proto si hodnocení konkrétní osoby raději něchávám až na "druhý dojem". Díky :-)
Anna Potůčková
Bohužel, toto pořekadlo už dávno neplatí. Dle oblečení se dobrý a špatný člověk nepozná. Ten se pozná jedině dle chování vůči druhým. Mnohdy lepším člověkem je osoba např. v teplácích, než osoba v elegantním oblečení.
Alena Švancarová
Ano,velmi hezké.I já jsem tady dala článek POMOC V PRAVOU CHVÍLI.Ten mladík,který mi pomohl, na mne v první chvíli dělal dojem,že jde vybírat popelnice.Jak jsem se spletla.
Michaela Přibová
Souhlasím s oběma příspěvky. Já mám bohužel zkušenosti se stále elegantně oblečenými lidmi, kteří se projevili jako " lháři ve fraku:"
Irena Mertová
Někdy člověk druhého neodhadne... Když jsem čekala dceru někdy v 9. měsíci, jela jsem s taškou s kocourem do Jinonic na veterinu - je to už 40 let. Napřed mi zastavil řidič auta sám od sebe, že mne sveze - ale když zjistil, že nejedu do porodnice, zase mne z auta vypakoval. V autobuse jsem seděla s taškou na zip na klíně a nade mnou divný týpek - pořád na mne koukal a bála jsem se ho. Na mojí stanice vystoupil se mnou a šel za mnou... bála jsem se víc. Pak zdivočelý kocour vyrazil zipem ven a hurá do neprostupných křovisek, nevěděla jsem co dělat. No - a ten "divný" mladík se vydal do houštin a kocoura mi chytil a přinesl... vše dobře dopadlo :-)
Mirek Hahn
O tom se dá přemýšlet.... Zajímavé.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.