První výšlap roku 2025 na Říp
Všechny fotografie: Alena Tollarová

První výšlap roku 2025 na Říp

25. 4. 2025

Památnou horu Říp vidím denně. S největší pravděpodobností ji uvidím, i kdybych ji vidět nechtěla. To se však ještě nikdy nestalo. Vidím ji mezi paneláky, jakmile vyjdu z domu. Vidím ji, když vyjdu za město, vidím ji z téměř každého místa, ať se vrtnu kterýmkoli směrem. Vidím ji zblízka i z dáli.

Se svou výškou pouhých 461 m vyčnívá z úrodné nížiny a je nepřehlédnutelnou dominantou širokého okolí. Praotec Čech věděl, proč se usadil se svou družinou právě tady. Kousek od Řípu jsem se usadila i já se svou rodinou a tahle bachratá pralinka mi asi nikdy nepřestane chutnat. Moje prosincová stať Poslední výšlap roku 2024 na Říp se příliš nevyvedla, přesněji hustou mlhou zahalený kopec fotogeničností nevynikal.

Pokusím se dnes o reparát s jarní verzí výstupu na Říp. Píše se 23. duben, stoletá lipová alej z Rovného k Řípu září čerstvou zelení, jarní slunko se směje a do aleje a prostoru kolem ní směřují desítky pouťových atrakcí. Staví se kolotoče, horské dráhy i nejroztodivnější "udělátka" , která šimrají mé útroby, aniž by se houpala, točila, stoupala k nebi a zase padala dolů k zemi. Tam někde ve výšce semletá otáčením zleva doprava a nahoru dolů bych asi umřela. Tuhle zábavu ponechám dobrodruhům a přeji jim, ať si jí o víkendu při slavné Řípské pouti užijí dosytosti.

Moje kroky jako už mnohokrát směřují nahoru na horu. Užívám si naprostý klid a poslouchám jen švitoření ptáků v korunách. Kupodivu jsem sama i nahoře u rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Nedávno se vykácely náletové dřeviny kolem ní a stavba pěkně vyniká. V tuto dopolední dobu je sice zavřeno, ale to mi nijak nevadí. Já se chci jen projít po temeni kopce, obejít si vyhlídky a pokochat se výhledy.

Kvůli sluníčku směřuji nejprve na vyhlídku Pražskou. Bohužel obzor je poněkud zamlžený a Prahu dnes určitě nespatřím. Dost mi tam chybí lavička, na které jsem ráda sedávala, klátila nohama a dívala se na barevná pole a vesničky.

Další vyhlídka je za rotundou na opačném konci Řípu. Tam naopak lavička přibyla. Z tohoto místa je vidět Roudnice nad Labem, v dáli za ní Litoměřice a obzor s vyskládanými kopečky Českého středohoří. Ačkoliv viditelnost zrovna dobrá není, posedím a v duchu si přeříkávám jejich názvy.

Blíží se poledne a mně nezbývá, než se pomalu vydat na cestu domů.

 

 

 

cestování Česko fotografování Tip na výlet
Hodnocení:
(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Novotná
Také vzpomínáme s vnučkou ,jak jsme s Tebou šlapaly a pak se odměnily v kavárničce v Roudnici
Alena Tollarová
Ano, Zuzko, díky za vzpomínku - mám v archívu selfíčko nejen s Tebou, ale i s dalšími íčkaři a moc si vážím každého výstupu, který jsem s vámi udělala. Včera jsem vzpomínala, že když jsem tam byla s Tebou, byl les plný dymnivek. Tentokrát už jich bylo jen pár :)
Zuzana Pivcová
Vzpomínám, že jsme odtamtud měly společné selfíčko.
Jan Zelenka
Na Řípu jsem byl asi jen dvakrát. S podobnými vycházkami je už konce. Dnes jsem rád, že dojdu do své oblíbené vinárny. Aleno, nad tvými články mě jímá až bledá závist, ale moc ti přeji ještě dlouhá léta této fyzické aktivity a elánu.
Šárka Bayerová
Krása! Díky!
Alena Švancarová
Znám,znám,párkrát jsem ho vyšlápla a pak na něm poseděla.
Marie Měchurová
To se to fotí, při takovém počasí. Vzpomínám na to magické místo, kde je vidět skoro 360 stupňů na tu naši krásnou zemičku. On věděl Praotec, kde se usadit. Taky vzpomínám na ten poslední "strk", když už jsem mlela z posledního. Ali znáš ten vtip? Když se kdysi dávno na Řípu narodilo dítě, tak ho Praotec vyhodil do vzduchu. Když spadlo napravo - byl to Čech, když nalevo - byl to Slovák. Když spadlo na hlavu - byl to Moravák.
Mirek Hahn
Když se na ten náš národní kopec dívám z dálky, tak si říkám, že to není žádné Kilimandžáro, jen takový žbrďol. Ale když se pak škrábu ten kus příkrého stoupání, tak jsem nahoře hodně servanej.... :-) P.S. (bezva selfie).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.