Člověk je zapomenut pouze tehdy, je-li zapomenuto jeho jméno
Pamětní stolpersteine rodiny Friedových v Pelhřimově. Všechny fotografie: Daniela Lender Chaloupková

Člověk je zapomenut pouze tehdy, je-li zapomenuto jeho jméno

8. 5. 2025

Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli „kameny zmizelých“, postojím u nich s dojetím a úctou, a přemýšlím nad osudy zemřelých.

Stolpersteine jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazované do chodníků před domy obětí holokaustu, a v duchu citace (titulek příspěvku) z Talmudu, připomínají jména rodin i jednotlivců, aby nebyla nikdy zapomenuta. První kámen byl položen 16. prosince 1992 před radnicí v německém Kolíně nad Rýnem, od roku 2008 se stolpersteine osazují i do chodníků měst v České republice.

Od 5. listopadu 2024 máme první čtyři stolpersteine i v Pelhřimově na Karlově náměstí. Připomínají Eleonoru Friedovou, její dceru Bertu Lírovou a syny Viléma a Ottu.

Eleonora Friedová byla manželkou židovského obchodníka se střižním zbožím Jakuba Frieda. V Pelhřimově žili od roku 1893, a měli celkem šest dětí. Otec Jakub zemřel ještě před válkou v roce 1933, je pohřben v nedaleké Nové Cerekvi. Matka Eleonora byla 16. listopadu 1942 odvlečena do Terezína, kde o pár týdnů později, 4. prosince 1942 zemřela.

Nejstarší dcera Berta vystoupila z židovské církve a v roce 1919 se provdala se profesora státního reálného gymnázia v Pelhřimově Josefa Líra, který zde vyučoval kreslení, krasopis, rýsování a modelování. Jejich jediným synem byl budoucí herec Jiří Lír. Přestože byla Berta zpočátku války chráněna křesťanským sňatkem, na základě udání ji v červnu 1944 gestapo zatklo za poslouchání cizího rozhlasu. Následovala cesta do Terezína a Osvětimi, kde byla zavražděna. Tehdy jednadvacetiletého Jiřího Líra zachránila před transportem do koncentračního tábora jeho příbuzná Marie Lierová, která mu, jako položidovskému dítěti, opatřila potřebné dokumenty.

Druhá dcera Friedových Olga se před válkou provdala na Slovensko, její další osudy se nepodařilo vypátrat.

Synové Vilém a Ervín (žil v Praze, proto nemá stolpersteine v Pelhřimově) byli deportováni do Terezína, odtud do Osvětimi, kde zahynuli. Stejný osud čekal i syna Ladislava, který žil se svou rodinou v Litomyšli. Na konci roku 1942 byl s manželkou a 11letou dcerou rovněž odvlečen do Terezína a následně do Osvětimi. Manželka ani dcera holokaust nepřežily, on jediný ano.

Značně odlišný byl život nejmladšího syna Otty. Před válkou hodně cestoval a ještě před okupací Československa se snažil své blízké doma varovat před nacismem. Nikdo mu však nevěřil. Jako jediný z rodiny včas odešel do zahraničí a v roce 1940 vstoupil do československé zahraniční armády.

Bojoval v Sýrii, u Tobruku a v roce 1943 odjel do Velké Británie, kde se stal členem československé samostatné obrněné brigády. Jako člen 1. motoroty motorizovaného praporu se zúčastnil v roce 1944 obléhání francouzského přístavu Dunkerk, kde 5. listopadu, ve svých šestatřiceti letech, padl při útoku na německé pozice. Dne 7. listopadu byl pohřben na britském vojenském hřbitově v belgickém Adinkerke.

Zároveň s uložením stolpersteine členům jeho rodiny byla Otto Friedovi odhalena pamětní deska, umístěná na Jihlavskou bránu, u níž kdysi stával jeho rodný dům.

Autorka desky, výtvarnice Alena Matějka, díky speciální technologii zatavila do šesti masivních skleněných panelů stébla trávy z bojiště u francouzského přístavu Dunkerk, při jehož osvobozování Otto Fried padl. Stébla trávy, zaslaná tamější radnicí, mají symbolizovat oběť, kterou Otto Fried svobodě národa přinesl. Tráva, na rozdíl od padlých vojáků, se po čase znovu zvedne ….

Děkujeme a nezapomeneme …..

 

historie Můj příběh osud společnost
Hodnocení:
(5.2 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarka Jendrisková
Díky za váš článek!
Libuše Křapová
Je to tak, Danielo. Bohužel těch neprávem zapomenutých je hodně.
Daniela Lender Chaloupková
Děkuji za hodnocení i připomínky :-)
Jana Jurečková
Bydlím nedaleko Olomouce. Vždycky, když tam jedu, má hlava se skloní na chodník. Kameny zmizelých tam jsou. Pak se podívám nahoru na dům, na okna a vybavím si, jaké to asi bylo, když tu ti lidé žili. Jsou to smutné vzpomínky, ale je třeba si je připomínat. Děkuji za krásný článek.
Jiří Dostal
:-) Už Kazatel sice praví, že "dobré jméno je nad nad výborný olej a den smrti nad den narození", ale zapomenuto není ani jméno Jiříka Grázla či Václava Babinského (známého lotra mexického), takže odkaz člověka nebude až tak ve jméně a šance na velikost odkazu nemívá vůbec v rukou. :-)
Zuzana Pivcová
Vím, že když k nám jezdili do archivu historici z Halle, už tehdy mi vyprávěli, že u nich se o osudy zmizelých starají mimo jiné žáci škol, z nichž si každý mohl vybrat jedince nebo rodinu a pátrat po jejich osudu. Někomu možná připadá, že od Němců to bylo falešné, ale Halle byla bývalá NDR a odboj měli docela dobře zmapovaný, ti, co k nám jezdili, byli hodně protinacisticky orientovaní. Jsem ráda, že se pátrání rozšířilo i u nás.
Jana Šenbergerová
Smutné. Obávám se, že těch bezejmenných a zapomenutých je mnohem víc.
Šárka Bayerová
Danielo, moc děkuji za připomenutí zajímavých a bohužel velmi smutných osudů. I já mám pro stolpersteine slabost. Když se mi zdají zašlé, vyčistím je...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.