Blanka (69 let): Všichni o mámu chtěli pečovat. Nebo spíš o její peníze?

Nemám sourozence ani žádné větší majetky, tak se celkem není s kým a o co hádat. Moje maminka na mě přepsala dispoziční právo ke svému účtu, když tušila, že se její dny chýlí ke konci. Veřila mi. I díky tomu jsem posléze neplatil žádnou dědickou daň. Sáhl jsem na to její konto až po její smrti. Ano, vybral jsem vše, přece nenechám peníze nenažrané bance, ono to zas tolik stejně nebylo, žádné statisíce. Poplatil jsem mámin nájem, různé nezbytné poplatky a další výdaje a nějak se to +- vykrylo do nuly. Nijak jsem si tím nepomohl, ale zároveň mi to neudělalo větší díru do kapsy. Vyřídil jsem, dle máminy poslední vůle, co jsem měl vyřídit a snad jsem splnil vše, jak si to přála. Žádné dluhy, ani výčitky, životní kruh mojí maminky byl mnou uzavřen a tak nějak to asi má být. Těm, co to mají jinak, nerozumím.

Lituju jak autorku, tak její maminku. To si za svůj život nezasloužily a je mi trpce jen o tom číst. Já svůj majetek raději řeším jednoznačně za svého života. A pokud jde o to, co chci, aby se se mnou dělo, na to je asi institut předběžného prohlášení (OBČ. ZÁKONÍK §§ 38 a 38a). V něm si člověk ještě v době své svéprávnosti urči,co chce, aby se dělo, až nebude schopný o sobě plně rozhodovat. Třeba že nesouhlasí s určitými léčebnými zákroky (oživování, "být na hadičkách" apod.), kde má být o něj pečováno (např. že nechce do ústavu!) nebo koho chce, aby byl staven jako jeho opatrovník, který pak bude rozhodovat. To je myslím důstojný způsob nakládání ze svou budoucností. Zvažte to.

Je to smutné, ale je to realita dnešní doby, "Peníze jsou až na prvním místě" Je dobře mít dostatek finančních prostředků a žít v blahobytu, ale nemělo by to být na úkor morálních zásad. Znám jeden velmi smutný případ, ale nemohu zde o tom psát, nejsem oprávněná.

To je hnus.. Ale asi to tak někdy bývá..Je to smutné...

Naprosto souhlasím s p. Coufalovou (8:36). Jakmile jde o majetek a finance, jde veškerá lidskost, porozumění a dobré vztahy stranou. Zůstane jen zklamání, zatrpklost a hořkost. Nejlepším lékem na tuto situaci je, pokud možno, zapomenout, neřešit, v rámci možností odpustit, i když je to těžké. Pisatelka má čisté svědomí, a to je pro ni, v tuto chvíli, to nejdůležitější. Boží mlýny i karma si každého najdou .... Vše píši na základě vlastní zkušenosti.

Maminka odešla v klidu a míru, dědictví je vyřízené a doufám spravedlivě rozdělené a tak bych to už víc neřešila.

To je hrozný příběh. Pokud po tom všem dokážete s příbuznými ještě komunikovat máte můj obdiv. Minimálně s bratrem bych to ukončila. Ten normálně okradl celou rodinu, to je hyenismus.