A tak si hledám únikové cestičky při svých ranních toulkách i nyní. Naštěstí i ve městě se najdou tichá místa a hlavně je zde až neuvěřitelné množství zeleně. Jaro je v plném proudu a kvete, zpívá, zelená se.
***
Bledý Měsíc udiveně shlíží do ulic města. Je půlnoc a město přesto nespí, nikdy nespí. Jen jeho tep se zklidní a město vydechne únavou, jak stařec, co nemůže spát.
Slyší osamělé staccato kroků půlnočního chodce. Slyší to město i ten stařec.
Měsíc putuje oblohou a pak se schová za vysoký dům, jehož okna i přes pokročilou noční hodinu promlouvají do tmy. Vyprávějí příběhy, lidské příběhy, tu veselé, tu smutné, radostné, zlostné i láskyplné. Tisíce příběhů v tisících oknech. Ani ta tma není tmou, ani to ticho není tichem, ani ta noc není nocí.
***
A pak přijde ráno. Tisíce oken mhouří do slunka, jako oči starce venčícího psa. Už není slyšet osamělého chodce, už je slyšet kroky desítky nohou, stovky nohou, město se probouzí. Jeho tep se zrychluje. Nebeský poutník bledne a nikdo si ho už nevšímá.
Město se nadechne a přes výfukové plyny zavoní šeřík, střemcha, hloh, kalina. Město voní jarem. A trylkuje hlasy ptáků. Město zpívá jarem.
***
Ještě nějaký čas ve městě budeme, užívat to dobré, co město poskytuje. Třeba tří lékáren v okruhu pár stovek metrů, u nás doma je nejbližší lékárna dvanáct kilometrů.
A já se tímto s městem loučím, potichu a po svém, prostřednictvím této fotoreportáže.
Třeba i vám fotografie připomenou, že i ve vašem městě je krásně, jen musíte chodit s očima i srdcem dokořán.
