Věci nepotřebné
FOTO: Mirek Hahn

Věci nepotřebné

21. 5. 2025

Děsí mně domácnosti zarovnané starými nepotřebnými krámy. Už jsem jich pár viděl. Vím určitě, že chci doma udržet pořádek. I když, zbavovat se věcí, není zrovna snadné…

Některé věci nejsou jen věci. Jsou to tiché bytosti, které jsem si kdysi vybral – nebo ony mne. A teď, když už dávno neslouží, když překážejí a zabírají místo, cítím se jim přesto povinován věrností. Někde v koutku svědomí mi hlodá pocit, že opustit je by bylo nevděčné. Jako bych je měl opatrovat za to, že mi stáli po boku v časech, které si už ani pořádně nepamatuji.

Tak jsem otevřel skříňku s nepoužívaným sklem. Vyvalila se na mně směsice nepravidelných tvarů, log a skleněných vzpomínek. Tedy přesněji – sklenice. Malé, velké, křehké, krabaté, některé s ouškem, jiné s nápisem „Festival růžových vín – Hustopeče“ nebo „Köln - Sportmesse“. Ještě než jsem stačil sáhnout po první, ozvalo se sborové zakašlání. Takové to decentní, jakým si chce někdo říct o slovo, aniž by byl přímo nezdvořilý.

„Promiň, ale snad se nás nechceš zbavit?“ ozvala se štíhlá sklenka s vínově červeným nápisem „Barolo e Amici“. Mluvila lehce povýšeně, s italským šmrncem. „Já tu byla první. Limitovaná edice. Ty sis mě tenkrát koupil, i když jsi už měl tři téměř stejné.“

„Ano,“ přidal se menší džbáneček s prohnutým ouškem, „a mě jsi přivezl z toho kempu od Třeboně, pamatuješ? Říkal jsi, že mám ‘neodolatelné rurální kouzlo’. To byla tvoje slova, cituji!“

„Všichni tu máme příběh,“ dodala sklenička s logem „Degustace slámových vín, Šardice“. Měla lehce vylomený okraj, ale hovořila pevným hlasem. „My nejsme náhodná sbírka, jsme… jak to říct… archiv tvých požitků.“

„Archiv prachu,“ poznamenal jsem. „Vás se nikdo nedotkl deset let. Na dně máš pavouka.“

„To je umělecká patina,“ ohradila se Šardice. „A ty sis stejně slíbil, že jednou z nás uděláš výstavku. Skleněný regiment radosti, říkal jsi. Přesně tak jsi to nazval!“

„Jo,“ přitakal džbáneček. „Kupoval jsi mi i poličku! Sice jsi ji nikdy nepověsil, ale snaha tam byla.“

„A já jsem ti vypadla z ruky a nerozbila se. To bylo znamení.“ připomínala malá sklenka s obrázkem jelena.

„Nerozbila ses, protože jsi mi spadla na nohu. Slezl mi pak nehet na palci,“ doplnil jsem. „A znamením bylo spíš, že jsem tě získal jako odměnu za to, že jsem vypil osm panáků likéru s jelenem. V tom stavu by mi vypadlo z ruky i jízdní kolo a nejen sklenka.“

Rozhlédl jsem se po nich. Tolik skel a tolik hlasů. Jeden okraj měl zlatou obroučku, jiný byl napůl slepený. Každý jiný a přitom všichni stejní – nepostradatelní ve chvíli vzniku, zcela zapomenutí v praxi.

„Takhle to dál nejde,“ řekl jsem rázně. „Hrajete to na mně přes svědomí a snažíte se zpochybnit nevyhnutelné. Já si vás nemůžu nechat.“

Odpovědělo mi jen zaražené ticho.

„Ale já vás přece neroztluču na střepy,“ vysvětloval jsem. „Postavím vás na polici v apartmá nějakého penzionu, pro lidi, kteří vás upotřebí…. Co?“

„Tak to by asi šlo,“ odpověděla s nadějí a za všechny italka Barolo.

 

Uff. Netěším se, až začnu dělat pořádek v knihách.

 

 

 

 

domácnost úklid životní styl
Autor: Mirek Hahn
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Jak moc dobře tohle znám :-) Některých věcí - a bylo jich už docela dost - jsem se už dokázala zbavit. Ale upomínky na krásné chvíle? Držím je v ruce - a pak uložím zpátky. Jenže ony se mi pak asi rozmnožují!
Alena Velková
Pobavila jsem se. Teď jsem zrovna v likvidační fázi. Vyházela jsem skříně a věci mám v kufrech a krabicích...a pomaloučku přebírám, likviduju a smlouvám sama se sebou. Našla jsem fakt "poklady". A to ještě nedošlo ba broušené sklo a porcelán po prarodičích, to trprve budu trpět. Zeť mi o Vánocích položil otázku, jestli nemám 2 hrnky nebo 2 vinné skleničky stejné...no, nemám, takže v létě napravím i to, ale vyhoď to, když je to tak milé mému srdci :-)
Irena Mertová
No, to bylo kruté.. :-). Když si s vámi taky hezky povídaly a nechtěly pryč... Já vím, někdy je to nutnost. Na druhé straně, několikrát jsem se musela stěhovat a když v novém bytě vybalím své knihy a jiné poklady, najednou jsme s kocourem zas tak nějak doma...
Zdenka Soukupová
Mirku, tak mám pocit, že ten rozhovor je s mými "poklady". Zrovna tak se na mě dívají, zrovna tak se mnou debatují, když otevřu příslušnou skříňku. No, ještě nějaký čas mohou být v klidu, zatím se na ně nechystám... Moc krásný článek.
Radmila Coufalová
Pro mě velmi aktuální. Ale neřeším svoje věci, likviduji pozůstalost po rodičích. A to hodně bolí. Těším se, až to budu mít za sebou. Ale Váš příspěvek je vtipný, doma si občas také takhle povídáme, jen bývám víc nekompromisní.
Dušan Brabec
S přibývajícím věkem se toto téma stává vysoce aktuální. Věcí a sbírek mám opravdu hodně, což je tím, že mám velký mezonetový byt, v němž jsem po úmrtí manželky sám. Tak na redukci věcí ani moc netlačím a velmi mne těší, když se věc dostane k někomu, komu udělá opravdu radost. Tak jsem postupně udal a rozdal šatstvo po manželce, zbyly jen hodně drahé kožichy... A s mými sbírkami známek, odznaků, různých nálepek atd. ať naloží potomci...
Jarmila Komberec Jakubcová
Můj zesnulý manžel byl tzv. hromaditel. Hromadil všechno co se mohlo hodit na pozdější dobu. Po jeho odchodu jsem si musela nechat přistavit velkokapacitní kontejner. Já naopak nic nehromadím, oblečení co 2 roky nenosím jde do Charity a průběžně nepotřebné věci vyhazuji.
Věra Lišková
Knihovna u mne potřebuje také rázný zásah. V domě dáváme nepotřebné věci i knihy dolů do vestibulu, pokaždé zmizí. Pro naší generaci, vyrostlou v poválečném nedostatku je těžké něco vyhodit.
Marie Ženatová
Často dělám větší úklid s tím, že se některých nepotřebných věcí zbavím. Přemýšlím nad každou věcičkou a nakonec se nezbavím téměř žádné. Dál už psat nemusím - mám to přesně jako Alenka T.
Šárka Bayerová
Mirku, i já často podléhám podobnému citovému vydírání ... :-) Moc hezké podobenství!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.