Blondýna na cestách aneb Jak jsem byla s íčkem na výletě

Zuzko, také jsem měla kiksy při mém cestování, ale trocha adrenalinu nezaškodí. Uvidíme, co nás čeká příště.

Občas si asi každý zkomplikuje cestování. Mně se jednou povedlo při delší přestávce vystoupit z dálkového autobusu, abych si srovnala kosti. Prošla jsem se po okolí a sledovala čas odjezdu. Při nástupu mě trochu překvapilo, že se vystřídali řidiči, ale proč by nemohli, že. Postupuji ke svému místu, kde jsem nechala tašku a dost mě rozladilo, že si tam někdo sedl, i když bylo místo jinde. V tu chvíli mi to došlo. Jsem v jiném autobusu! Ten se chystal odjet. Vystřelila jsem ve chvíli, kdy ten můj už odjížděl. Neujel mi jen proto, že musel počkat při výjezdu ze stanoviště, než mohl vyjet na hlavní silnici a všiml si, jak se ho zoufale snažím dohnat.

Tak příště je třeba se řídit heslem "Dvakrát měř a jednou řež". Jinak OK.

A mně se v hluboké minulosti, když jsem byl ještě o dost mladší, stalo, že mně ulétlo letadlo. Jednou v Londýně (byla to moje první služební cesta na západ po revoluci) a podruhé z Turecka (tam jsem zase ztratil pas a protokol z policejní stanice v Instanbulu nestačil) - obojí bylo velké dobrodružství, ale v momentě, kdy se mně to stalo, by se ve mně několik hodin krve nedořezal...

Mé cestování, dokonce do Německa, se také neobešlo bez problémů. Jednou jsem se sekla o den, a to byla služební cesta s ubytováním v hotelu a přednáška na konferenci. Nebyla to legrace. :-D

Já bych mohla vyprávět. Hlavně, že to dobře dopadlo, a že se Ti mezi námi líbilo.

Zuzano, chybička se vloudila... to se občas stává. A já jsem se s chutí zasmála (sorry...) ☼

Zuzko pobavila jsi mě i ostatní, ale dorazila jsi a bylo fajn.

Barvou vlasů tohle jistě nebude. Řekla bych že to bude spíše věkem, nepozorností a neověřením si daných informací. Ale setkání se všemi bylo bezchybné a velmi přátelské.

Já si data a časy pletu taky, ale většinou spíš někam dorazím dřív...o hofinu, o den i o měsíc :-))