Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s články, reportážemi, rozhovory apod. o seniorech, jejich chování, vnímání reality, vztazích. Senior neboli důchodce je většinou líčen jako bezbranný, podvedený, dementní, protivný, hádající se o zlevněné zboží v marketech, okřikující nezvedené děti, neschopný řidič, nesvéprávný, bezpohlavní... Jsou světlé výjimky, ale i tak postrádám jedno téma.
Jací jsou senioři jako lidé? Ženy a muži, kteří nejsou jen hlídači vnoučat, účastníky univerzit třetího věku, výletníci, „frontoví“ bojovníci.
Při neustálém rozkoukávání na íčku s úžasem poznávám, kolik je mezi námi spisovatelů, básníků, fotografů, pozorovatelů života. A to v ženském i mužském pojetí. Se zaujetím a obdivem pročítám povídky, básně, fotoreportáže.
Ale stále mi cosi chybí. Jací jsou senioři ve skutečnosti? Jak žijí, mají po boku partnera, s nímž si rozumí nebo je po návratu domů čeká pouze prázdný byt nebo dům? Pokud se najdou dvě spřízněné duše, je život ve dvou zábavnější. Ale co ti osamělí? Chtějí svá poslední léta prožít v klidu a samotě nebo ještě touží po plnohodnotném partnerském vztahu?
S touto otázkou jsem tedy oslovila deset osamělých lidí ve svém okolí. Pět žen, pět mužů. Různého vzdělání, rozličných profesí, ve věku od 62 do 86 let, osoby ovdovělé, svobodné, rozvedené. Jejich vyjádření je schváleno a autorizováno, pouze jména jsou změněna.
Kateřina, 65 let: Chybí mi blízkost, sex, podobný smysl pro humor. Momentálně se poznávám s jedním pánem, vypadá to, že bychom si mohli rozumět, tak doufám, že nám to vyjde.
Věra, 84 let: Už jsem pár let sama. Na jednu stranu je mi smutno, ale v tomhle věku už asi těžko někoho poznám. V seniorském klubu, kam občas zajdu, jsme samé ženy. Ještě před dvěma roky jsem chodila s turisty, byl tam s námi jeden muž, a ještě k tomu mladší …
Dana, 76 let: Chtěla bych s někým být, ale jen občas. Pořídila jsem si psa, tak občas pokecám s ostatními pejskaři. Nemusím se s nikým dohadovat, na co se budeme dívat v televizi a když mám chuť na kafe, sejdu se s kamarádkami v cukrárně.
Marie, 63 let: Chlapa už ani náhodou. V klidu si dělám na zahrádce, když něco potřebuji, řeknu synům nebo sousedovi. Nějaké tělesné užívání mě nikdy nebavilo.
Jitka, 67 let: Koho bych tak asi ve svém věku mohla potkat … nějakého dědka s nemocemi .. Jezdím ráda do lázní, tam není problém nějakého samotného chlapa potkat a užít si. Ale domů, to ne ..
Karel, 62 let: Co bych zastíral, chybí mi sex. Jenže ženské v mém věku mají starost jen o vnoučata, co jim vyroste na zahrádce, co bylo v televizi a tak .. mne to nebaví .. A mladší holky? Hledají jen sponzora … Nejsem blázen …
Mirek, 73 let: Když jsem ovdověl, už jsem nepomyslel na to, že bych si někoho našel. Pak jsem ale potkal ženu, s níž si rozumíme po všech stránkách a jen doufám, že nám to vydrží.
Ota, 78 let: Ženskou už jedině do postele nebo jako kuchařku, víc mě nezajímá.
Kamil, 86 let: Pořád mi ještě zdraví slouží. Mám menší hospodářství, takže ženská by se hodila. Jenže dneska je to samá paráda, výlety, moře … to si radši zajdu do hospody.
Miloš, 81 let: Je to těžké. S ženskou hrůza, bez ní ještě víc .. Ne, dělám si legraci .. Na jedno setkání důchodců přivedla sousedka svoji kamarádku. Padli jsme si do oka, ona je také sama, tak se navštěvujeme a možná se ke mně nastěhuje.
Takže ani po soukromém průzkumu nejsem o nic moudřejší. Jak je vidět, vztahové problémy nejsou jen prioritou a privilegiem mládí. I osoby dříve narozené touží po lásce a porozumění. Pokud někomu více vyhovuje samota a nezávislost, i to je v pořádku. Nejdůležitější v životě je spokojenost a vyrovnanost s Osudem.
