Proč zdravím lidi?

Když jsme bydleli v Praze, zdravili jsme se všichni, co v paneláku bydleli, tady v Litoměřicích je to jiné. Zdraví jen pár lidí a ti mladí jen v případě, že se srazíme ve dveřích. Kdysi dávno na vesnici se zdravil každý s každým. Život se holt mění.

Pane Berko, díky, některé děti nemohou pozdravit, protože nezdraví rodič, nezdraví ani p. učitelka a nikdo je to nenaučil. V přírodě se mi vždycky líbilo, že se zdravili turisti, vodáci, cyklisti a trempíci :-)

Paní Chaloupková, 10:02 - já si myslím, že pravidla bontonu pořád platí, ale málo se dodržují ... - I my často s manželem při vycházkách či nákupech potkáváme hloučky dětí ze školiček - zdraví, my také zdravíme, naposledy nám jedna holčička zamávala, ostatní děti se přidaly, tak jsme taky mávali o sto šest - bylo to moc hezké ... A i školní děti u nás zdraví, i ti velcí, dokonce i dospělí, třeba po příchodu na zastávku nebo i lidé v přírodě, najdou se i cyklisté - zdraviči :-) Vymizet by vzájemné zdravení rozhodně nemělo ... Hezký článek!

Zajímavý článek, souhlasila bych asi ze tří čtvrtin :-) Dávno již neplatí pravidla bontonu, že muž zdraví ženu, podřízený nadřízeného, mladší staršího ... Bohužel .. Poslední dobou se mi ale často stává, míjejíc dětičky ze školek nebo jedince základní školou povinné, že sami od sebe zdraví. Poprvé jsem byla trochu zaskočena, protože jsem si už zvykla na to nezdravení, ale udělalo mi to radost. Proto se vždycky snažím odpovídat všem dětem (i když je jich třeba 15 najednou :-)) ), protože si myslím (možná naivně), že to v nich zaseje semínko slušnosti - zdravím a je mi s poděkováním odpovězeno. Sama se snažím zdravit především osoby starší než jsem já. Děkuji za pěkné počtení :-)

Zdravit znamená uznat existenci druhého, projevit respekt, přinést trochu lidskosti do každodenního života. Někdy stačí jedno obyčejné "dobrý den" a den je o něco lepší. Pozdrav také vyjadřuje akt úcty k člověku. Tak hezký den pane Berko,