Záhony barevných tulipánů
se sluncem nad hlavou,
s Rozárkou, kočkou rezavou,
jenž tiše mi vrní u nohou,
kochám se v zahradě jarem.
Na stole po babičce, už hodně starém,
s ubrusem krajkou obšitém,
jsou připraveny nudle s mákem.
Čas oběda, vzpomínám na babiččina slova,
zda před jídlem mám mýdlem ruce umyté.
To víš, babičko, to víš, že mám.
Nad vzpomínkou z dětství usmát se musíte.
Zasním se, a tiše se dojímám.
Rozkvetlá zahrada, slyším jen bzukot včel.
Snad každý by si to zažít měl, ten života elixír.
A u altánku na pařezu sedí si tiše
Velký, dřevěný, hnědý výr….
