Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
19.6.2025 21:18
Vaše sestra už nemohla a nechtěla dál žít. Těžko jste tomu mohla zabránit. Hodně sil a zase naději v dobré dny přeji.
Ingrid Hřebíčková
19.6.2025 21:06
Bohužel opravdu přibývá sebevražd. Naše vesnice je jich plná. Jen za nás v poslední době se oběsila před rokem jedna stařenka a před několika lety také. To mi jeden pán z vedlejší vesnice řekl, abych mu poradila, jak se má zabít. Když prý u nás ve vesnici je tolik sebevražd. Oněměla jsem. Ono se to radí, ale pokud to půjde, myslete na hezké chvíle, co jste spolu se sestrou prožily.
Zdenka Jírová
18.6.2025 23:45
Je to velmi smutné, ale vrátit se to už nedá a život musí jít dál. Pokračujte ve svém životě a na sestru si vzpomínejte na ty hezčí chvíle, které jste spolu zažily.
Miloslava Richterová
18.6.2025 17:38
Paní Radmilo, moc s Vámi cítím, ale netrapte se, nepomůže to nikomu a sobě byste ubližovala, sestře odpusťte, že nedokázala najít jiné řešení, dopřejte jí klid bez bolesti, žijte prosím, jak nejlépe umíte, i za ní.
Marie Faldynová
17.6.2025 19:11
Budu se modlit, abyste našla přátele, kteří Vám vrátí radost ze života. Třeba i na íčku :-)
Marie Faldynová
17.6.2025 18:59
Sama vidíte, kolik lidí sestra zarmoutila. Každý, kdo si vezme život, někomu chybí. Myslete na to.
Daniela Lender Chaloupková
17.6.2025 18:58
Vše již bylo řečeno a napsáno. Tak snad jen - pevné virtuální objetí na dálku. Mějte kolem sebe lidi, kteří Vás podrží ... Hodně sil ...
Radmila Coufalová
17.6.2025 17:41
Děkuji všem za laskavá slova
Zuzana Pivcová
17.6.2025 16:15
Je to hodně smutné. Všichni nejsou stejně silní a bolest duše je právě tak silná jako bolest fyzická. Pokud ne silnější.
Dagmar Vargová
17.6.2025 15:29
Pro mě je to hodně těžké a samozřejmě smutné téma a naprosto Vás chápu. Syn mé kamarádky ukončil svůj život skokem pod vlak (27 let). Úspěšný mladý muž před koncem studia, už byl Bc. a končil magisterské studium. Údajně z nešťastné lásky, byl poprvé "vážně" zamilovaný. Ona to uzavřela s tím, že mu nabídla "kamarádství". Celé je to šílené, vždyť nebyla jediná na světě! Ono se říká, že sebevrazi jsou především sobci. Jim už je to jedno - ale co rodiče, rodina? Milovali je, investovali do nich spoustu peněz mj. na studia... a hlavně spoustu lásky. Rodiče se z toho nevzpamatují do konce života. Prý vše časem přebolí... houby, nikdy to nepřebolí, bolest zůstane navždy. Toho kluka jsem vozila v kočárku, strašně chybí i mně... můj syn vlaky miluje... holt je to zapovězené téma. Musím se tomu vyhýbat... Přeji Vám hodně sil k překonání zármutku.
Načíst starší příspěvky