Pro některé manžele je pobyt u moře, na venkově či na horách ve společnosti dalších párů skvělý zážitek. Pro někoho se naopak ukáže být naprosto nevhodný. Každopádně dvojic, které vyrážejí na výlety či dovolené zásadně s dalšími dvojicemi, je mnoho.
„To zase bude hrůza. Helence trvá každé ráno hodinu, než se vyhrabe z pokoje, Pepa ji každý večer kritizuje, že podle jeho mínění moc pije, Luboš chce na výlety a Lenka se naopak odmítá hnout z pláže,“ říká devětašedesátiletý Petr, který za pár týdnů vyráží do Řecka s manželkou Evou a dvěma dvojicemi přátel. Znají se dlouho a tráví společně dovolenou už třetí rok. Pokaždé, když se vrátí, Petr zásobuje rodinu historkami o tom, v čem se neshodovali a čím mu kamarádi lezli na nervy.
„Tak proč s nimi jezdíte? Proč nejedete s mámou sami?“ ptá se opakovaně jeho dcera.
„Víš jaká máma je, má ráda společnost. A já to chápu. Jsme spolu pořád, co se mnou ubručeným dědkem, jak říká. Prý je mě potřeba aktivizovat. Holky to vnímají stejně, tak nás prostě berou k moři hromadně. Ono to má i dobré stránky,“ vysvětluje.
„Jakože se vy chlapi seberete a děláte si vlastní program?“ ptá se dcera.
„No to ne, to by nám holky daly. Ony si právě zakládají na tom, že chodíme všude hromadně, jako skupina,“ vysvětluje Petr.
Na téma společná dovolená s přáteli se dá na internetových diskusních fórech najít spousta bizarních zkušeností, zážitků a rad, jak na to, aby z ní nebylo společné trápení.
„Lidé by si předem měli ujasnit, co očekávají, jaké mají představy. I dobří kamarádi, kteří si rozumějí, se mohou stát při delším stráveném času přítěží, zdrojem nepochopení a neshod. Je rozdíl jít spolu jednou za měsíc na kafe nebo se sejít při grilování a pak se rozejít do svých domovů a trávit společně třeba týden nebo dva,“ připomíná terapeutka Jana Novotná.
Dopravní psycholog Karel Havlík tvrdí, že páry jedoucí na dovolenou v autě se začínají hádat u po prvních dvaceti kilometrech jízdy. „Když se schyluje k hádce doma, jeden z partnerů může odejít, prostě zmizet. V autě to nejde,“ upozornil.
Co když se zvyšujícím se počtem pasažérů se riziko hádky zvyšuje? Nebo je tomu naopak?
„Jeli jsme loni na dovolenou do maďarských lázní našim autem a vezli jsme spřátelený manželský pár. Že mi do řízení občas kecá moje žena, která sedí vedle mě, to jsem si zvykl. Ale když mi začala říkat, co mám dělat, ženská, která seděla za mnou, cizí ženská, partnerka mého kamaráda, kterou jsem ani moc dobře neznal, měl jsem chuť zastavit, vystoupit a říct, ať si to odřídí sama,“ vypráví jednasedmdesátiletý Richard. „Byl to nápad mého kamaráda, že pojedeme společně. Už vím proč. Jeho žena je nesnesitelná semetrika, takže chtěl zřejmě její pozornost přenést na nás, aby měl trochu klidu. Pořád sekýrovala nejen jeho, ale i nás. Nikdy více,“ tvrdí.
Problém nastává, pokud společně cestující páry nemají předem jasno, co od dovolené očekávají. Někdo si ji představuje aktivní, chce jezdit z místa na místo, vidět a zažít co nejvíc. Stačí, aby druhý pár nestíhal jejich tempo a na problém je zaděláno. Potíž nastává také, když některý pár občas preferuje soukromí, zatímco jiné páry trvají na tom, že se bude všude chodit společně.
„Chtěli jsme s Evou jeden večer sami jet z hotelu do nedalekého městečka, zajít si tam na víno, projít se, udělat si fotky. Když se to dozvěděla Lenka, okamžitě aktivizovala Luboše, že jdou s námi. Luboš se přitom ten den vrátil z výletu, byl unavený, chtěl jít spát. Ona ležela celý den na pláži, byla čilá a nasáčkovala se na nás. Bylo nám hloupé ji odmítnout, ale divím se, že sama neodhadla, že prostě někdy chceme být sami,“ vypráví Petr.
Přidává také historku, jak ženy trvaly na tom, že s nimi všichni tři muži musí večer v Řecku na nákupy. „Jeli jsme na Rhodu do hlavního města, kde je jeden obchod s oblečením a cetkami na druhým. Ony šmejdili z jednoho do druhého, my tam stáli, čekali. Dokonce jsme do rukou dostávali taštičky s nákupy a potupně se za ženami plížili s nimi. Když jsem řekl, že holky mohly jet samy, všechny tři se naštvaly a řekly, že přece cestujeme společně,“ vypráví Petr se smíchem. Přesto se letos znovu chystá na hromadnou dovolenou, rozdíl je jen v tom, že k nim přibude čtvrtý pár. „Je to kamarád, který je rád, že nemusí sám se ženou. Ona chce k moři, ale odmítá ho nechat doma a vyrazit sama nebo s přítelkyněmi. Tak on si chudák myslí, že to s námi nějak zvládne. Netuší, že čtyři ženské jsou na dovolené horší než jedna ženská,“ podotýká.
Nicméně nemálo párů má z takových hromadných dovolených jen ty nejlepší zážitky. Přece jen, dlouholetí manželé někdy pociťují stereotyp, nudu, mají pocit, že si nemají o čem povídat. Pro takové může být dovolená s partou přínosem.
Každopádně při takovém typu cestování platí, že pořádná příprava a vyjasnění si, co kdo očekává, je dvojnásobně důležitá.
