Nabízím jiný pohled na kněze

Nabízím jiný pohled na kněze

5. 8. 2025

Neexistuje snad kontroverznější postava nežli kněz, biskup, prostě duchovní osoba. Jedni je zbožšťují a titulují je "důstojný pane" jako v 19. století, jiní je podezírají z nejrůznějších sexuálních úchylek a pohrdají jimi.

Nabízím mnohem hlubší pohled na úkol a úlohu člověka, který se pro tuto dráhu rozhodl a sami posuďte, nakolik to může být pravda.

Duchovní, v římskokatolické církvi kněží, jsou chápáni jako lidé, kteří svůj život zasvětili modlitbě a službě Bohu. Velmi často je na ně pohlíženo jako na jakési obřadníky, kteří zprostředkují skrze bohoslužbu, mši či jiný náboženský rituál přístup obyčejných lidí (laiků) k svatým věcem (svátostem, např.) a k Bohu samotnému.

Žijí v celibátu (v římskokatolické církvi), aby jejich pozornost nebyla rozptylována něčím dalším a také aby nebylo nutno nějak řešit majetkoprávní otázky (v minulosti). O nutnosti celibátu se v posledních padesáti letech hodně diskutuje, někteří jej brání jako největší poklad, jiní volají po jeho zdobrovolnění či dokonce zrušení. Ale to není tak důležité.

Před svým kněžským svěcením absolvují jáhenské svěcení a ještě před tím studium na vysoké škole a zvláštní formaci, což je  příprava na všechno, co je s vykonáváním tohoto povolání spojeno po duchovní stránce, ale i prakticky. Např. se učí třeba základy účetnictví, seznamují se s tím, jak provádět výběrové řízení, někdo se základy podnikání, vždyť jsou církve samostatné a odloučené od státu i v hospodaření s financi a majetkem a kněz by měl těmto věcem rozumět. Jeho vzdělání je opravdu důkladné ve všech směrech.

A teď se dostávám k podstatě svého článku. Pokud jim to během toho několikaletého školení, přípravy či formace nikdo neřekne a neupozorní je na to, je to vlastně vůči nim dost nefér. A to, že oni budou přímými účastníky boje proti zlu. To nikdo neřeší, nikdo se tím (bohužel) nezabývá ani v samotné církvi, aby to nevypadalo jako strašení ďáblem. A nikdo nechce být označen za toho, kdo přehání. Budoucí kněží to tedy často neví a mnohdy to zjistí až mnohem později, když už jsou v aktivní sužbě, že je to realita jejich života. Že tím, že se stali kněžími, nejenom že neví kde jim hlava stojí, hlavně o velkých svátcích se prakticky nezastaví, ale že na ně skutečně dotírá a dobývá se zlo v čisté podobě. Měl bych říct v personifikované podobě.

Uvedu příklad: před odjezdem na tábor s dětmi v létě se z ničeho nic najednou objeví nějaká náhlá nemoc, např. zánět močového měchýře a dotyčný kněz musí urychleně na vyšetření, aby se prokázalo, že nemá rakovinu močového měchýře, když mu najdou v moči krev (která tam dříve nebyla). To se nepotvrdí. Kněz při vycévkování zažije velké bolesti a dojde k zavlečení ještě horšího zánětu, protože lékař neměl přístroje dost sterilizované. Bolestí nemůže ani močit. Odjíždí s dětmi na tábor. Ten proběhne naprosto v klidu, přestože jsou vždycky nějaké průšvihy. Žádný úraz, žádný průšvih, počasí super, všichni jsou spokojeni. Děti v pořádku vráceny rodičům. Bolest pomalu odeznívá. (Ale krev z moče už nikdy nezmizí). A tehdy tomu knězi někde v hloubi duše dochází, že to byl on, kdo musel přinést tuto oběť, výměnou za klid a ochranu lidí, které má na starosti, za které nese odpovědnost. A nejdřív tu myšlenku od sebe odhání, říká si nebuď tak namyšlený, ale později pochopí, když se podobné situace v jeho životě opakují, smysl takových obětí a smysl utrpení, které nikomu jinému smysl nedává a on o tom nikde nemluví, stejně by mu to nikdo nevěřil. Takové výmysly, že. A řekne si pro sebe, proč nás na to nikdo neupozornil dřív, během přípravy? To byli ti naši učitelé tak povrchní? Nebo nám to nechtěli říct, abychom se nezalekli a třeba si to na poslední chvíli nerozmysleli? Nebo nechtěli přehánět? Strašit náš? Nebo se to týká jenom mě?

Co chci říct. Změňme pohled na kněze. Kolikrát ani netušíme, co musí tento člověk prožívat, abychom my mohli žít klidně. Oni o tom nemluví. Važme si jich. Neposmívejme se jim.

 

 

 

církev víra
Hodnocení:
(4.4 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Přibová
Souhlasím s Danielou /15.45/. Poznala jsem jeptišky v St. Martha' s convent v Anglii. Vychovávaly a vzdělávaly děvčata v naprosté kázni a disciplíně. A hlavně s láskou. Byly obětavé a velmi milé. Stejně tak moje kamarádka byla farářka. Do své smrti lidem pomáhala. U těchto lidí jsem poznala "něco vyššího", co se špatně vysvětluje. Ale ohledně "oběti", jak píšete Zdeňku, bych řekla, že na to nemusíte mít kněžské roucho. Jestli mi rozumíte.
Zdeněk Pokorný
Chtěl jsem svým příspěvkem jen ukázat na to, že církve mají své místo ve světě. A nechci zavírat oči před velkým množství provinění, které byly v posledních padesáti letech odhaleny. To je třeba označit správným názvem. Chci jednoduše poukázat na to dobré, čím církve přispívají, a nyní konkrétně v osobě kněze, který bere svůj úkol vážně a snaží se. (A určitě každý z nás bude znát řadu těch, které oceňuje a řadu těch, které "nemusí").
Zdeněk Pokorný
Reaguji na příspěvek paní Ingrid. Pochopila jste to správně. Říci, že se jedná o jakýsi "handl" je ošklivé, ale výstižné.
Marie Faldynová
Už 35 let čtu Bibli a pochopila jsem to tak, že každý, kdo svůj život svěřil Pánu Ježíši, slíbil mu, že ho chce poslouchat jak nejlíp umí, je pro tento svět knězem. Přináší to někdy odříkání a jindy projevy toho, že mne Pán Bůh má rád, Celibát v Bibli není a nedivím se, že budí diskuse na toto téma. Nejsem katolička, s katolíky kamarádím a nesoudím je, ale dodržuju to, co jsem našla v Bibli jak nejlíp umím. Že jsou lidé vydaní Bohu hrází proti zlu - s tím souhlasím. země, kde není křesťanství ani ve formální podobě, jsou na tom očividně hůř, než ty pod Boží ochranou. Také já jsem ráda, že íčko dává prostor i debatám na toto téma.
Ingrid Hřebíčková
Reaguji na paní Kollinovou. Oběť podle mne není v tom, že hlídá kněz děti. On chce vykoupit vlastními potížemi, svojí bolestí se chce " dohodnout" s Bohem, stylem: " prosím, ať jsou děti v pořádku, zdravé se vrátí domů a to špatné dej mně". Asi v tomto duchu, podvědomě. Jestli jsem to pochopila chybně, tak mi řekněte svůj názor pane Pokorný.
Jana Kollinová
Zajímavý pohled na kněze, který asi nepochopím, alespoň ne v tom smyslu, který do něj autor vkládá. Nechápu, proč jde u kněze o "obět" hlídat a chránit svěřené děti, byť ve stavu značné indispozice, a v čem se odlišuje od téže činnosti vykonávané jinými osobami. V oblečení nebo vzdělání? Cituji: "A to, že oni budou přímými účastníky boje proti zlu. To nikdo neřeší, nikdo se tím (bohužel) nezabývá ani v samotné církvi, aby to nevypadalo jako strašení ďáblem." Toto tvrzení mi připadá jako zmatečné a v samotném rozporu s učením a posláním církví (ne všech). Z definice (CHGPT): " Zlo je pojem, který označuje něco morálně špatného, škodlivého nebo destruktivního - ať už v lidském chování, nebo v širším smyslu ve světě..." O rozích a kopytech nemluvím. Jak si Váš prototyp kněze zlo vlastně představoval po celá leta studia? To by bylo na dlouhé polemiky. Za sebe mohu říci, že po přečtení článku jsou mi kněží ještě vzdálenější.
Zdeněk Pokorný
Děkuji vám za všechny vaše příspěvky. Myslím, že je to zajímavé téma.
Zdeněk Pokorný
Hezký den, víte co? Já naprosto chápu, že je tohle tenký led. A že riskuji, když na něj vstupuji. Ale nedá mi to. Myslím, že íčko to zvládne. A pokud si myslíte něco opačného, klidně se neostýchejte napsat svoji zkušenost, svůj pohled. Nejsem z cukru a poměrně dost vydržím.
Daniela Lender Chaloupková
Duchovním jsem se nikdy neposmívala, a vážila si těch, kteří si to zasloužili. Pan farář z mého dětství Wohlmut, který se Bohu zaslíbil jako student filosofie, když přežil koncentrák. Otec mé spolužačky, evangelický kněz, který se kromě čtyř vlastních dětí postaral ještě o tři další z dětského domova. Premonstrátský opat Vít Tajovský, internovaný v 50. letech v želivském klášteře. Umučený páter Toufar z Číhoště. Papež Jan Pavel II. Ovšem i duchovní jsou jen lidé se svými chybami, které nejsou ochotni si připustit. Takovým bych ruku nepodala a nevzala od nich chléb, natož hostii. Popisovaného duchovního bych si vážila. Děkuji za krásný článek :-)
Dana Puchalská
Já jsem agnostička a vím proč.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 35. týden

Máte řidičák? Otestujte si jako v autoškole pravidla silničního provozu. Nevlastníte řidičský průkaz? Tak schválně, kolik otázek kvízu tohoto týdne dokážete zodpovědět správně...