Za úsměv papírového draka z výšky
za všechny pod vánočním stromkem knížky
za panenky, co si se mnou povídaly
za medvídky, co občas tiše zabručeli
za kamarádky, co si se mnou hrály
co jen dala bych za ty chvíle
co byly prchavé i věčné a velmi milé
kdyby se aspoň ve snech zdály
korálky z dětství se kamsi zatoulaly
Ne – není to až tak o předmětech
spíše o pocitech, co vzbuzují v dětech
věci téměř nicotné
kuličky z hlíny odřené od cvrnkání
v plátěném pytlíčku za korunu
Kde vzaly se ty splíny
právě dnes za svítání?
Je padesátka o bilancování?
Jako letokruhy v stromech
zůstává vyrůstání v lidech
po život celičký
nosí v sobě ženy malé holčičky
muži zas kloučky u potoka
kde v gatích promáčených
chytali první rybičky
Já poděkovat mohu
snad přírodě, snad Bohu
za dětství utěšené
Na pavučinkách vzpomínek
třpytí se kapky rosy jako drahokamy
díky předků, díky táty a mámy
(Ze sbírky „Návraty ze samoty“ 2008)
